3. VÝŽIVA KULTURNÍCH PLODIN 3. 1. Náplň a základní pojmy ve výživě rostlin
Nauka o rostlinných živinách, jejich formách, přeměnách, zdrojích v zemědělském podniku a v přírodě a o použití hnojiv, je hlavní náplní disciplíny výživy rostlin a hnojení. - rostlinám slouží jako živiny minerální látky, které vznikají v půdě pozvolným rozkladem organických látek (humusu). - zdrojem uhlíku je atmosféra.
- možnost získávat vzdušný dusík mají jen bobovité rostliny (jeteloviny a luskoviny), popř. některé nižší mikroorganismy.
Výživou rostlin rozumíme: - půda
- studium požadavků kulturních rostlin, a to zejména, které živiny potřebují ke svému růstu a vývoji, v jaké formě a množství, v jakém poměru, za jakých podmínek, - studium principů výroby, složení a z toho plynoucích vlastností jednotlivých hnojiv.
Hnojivy nazýváme látky, které po přidání do živného prostředí rostlin mohou zlepšovat jejich výživu
Rostlinné živiny jsou pak ty prvky, které jsou nezbytné pro růst a normální vývoj rostliny, CO 2 a H2O , N, S, P, K, Ca, Mg, Fe, Cl, B, Zn, Mn aj.
Lze je charakterizovat následujícími vztahy k rostlině:
a) nepřítomnost prvku nedovoluje rostlině dokončit úplný vegetační nebo reprodukční proces,
b) symptomy strádání nedostatkem tohoto prvku se dají odstranit jen jeho aplikací a jsou pro něj specifické,
c) prvek se přímo účastní fyziologických dějů v rostlině
Hnojením rozumíme úkony, kterými hnojivé látky přidáváme do živného prostředí rostlin. Zahrnuje:
- volbu dávky, formy, doby a způsobu aplikace hnojiva pro optimální využití živin, - distribuci a manipulaci s hnojivy (včetně hygieny a bezpečnosti práce),
- ekonomické otázky hnojení.