Max Weber charakterizoval dvě stanoviska, která podle jeho mínění nelze nikdy sloučit jako „etiku smýšlení (postoje) a „etiku odpovědnosti“. Etika odpovědnosti se dá charakterizovat jako postoj člověka, který má na zřeteli celek předvídatelných následků svých činů a který se proto táže, jaké následky jsou z hlediska hodnotového obsahu společnosti nejlepší. V souladu s tím pak jedná, a to i tehdy, když při tom musí učinit něco, co – pokud by to bylo pozorováno izolovaně – by muselo být nazváno špatným. Eticky odpovědně tedy podle Webera jedná lékař, který řekne nemocnému lež o jeho zdravotním stavu, protože se obává, že by pravdu neunesl. Etika smýšlení – lze ji ukázat na příkladu pacifisty, který není ochoten zabíjet za žádných okolností, dokonce ani tehdy, když se rozšířením pacifismu zvyšuje nebezpečí války. Pacifista argumentuje tím, že by žádné války nebyly, kdyby všichni byli pacifisty, a že s tím konečně někdo musí začít. Na argument, že pacifismus vůbec není všeobecný, že jen oslabuje pozici vlastní země a poskytuje příležitost možnému protivníkovi, pacifista odpoví, že to není jeho vina; když už se bude zabíjet, tak se toho nechce účastnit alespoň on.