Počátky psychologie 1879 – počátek psychologie jako vědy: německý psycholog Wilhelm Wundt založil experimentální psychologickou laboratoř v Lipsku elementová psychologie: nezkoumá psychologii jako celek, ale zkoumá části psychologie Ebinghaus – paměť asocianismus: : veškeré psychické dění se koná na principu asociací gestaltismus: nelze pochopit celek skládáním elementů, je třeba vycházet z celku
Leibnitz člověk je geneticky daný, na svět přichází již se svými názory nevědomé počitky: stále něco vnímám, ale ne všechno si uvědomuji
Locke člověk přichází na svět jako nepopsaná tabule psychika vědomí
Pravda je někde mezi Leibnitzovým a Lockeovým názorem.
Psychoanalýza základní směr tzv. Psychologie hlubinné
Sigmund Freud poč. 20. stol. neurolog používal hypnózu k objevení nevyřešených konfliktů z dětství rozbor psychiky – uvědomit si problémy a vyrovnat se s nimi
Psychoanalýza je původní metoda léčení psychických poruch (neuróz).
Přínos psychoanalýzy vývojový přístup: lepší poznání člověka tím, že poznám jeho minulost 3 vrstvy psychiky (Freud) vědomí předvědomí (povědomí) nevědomí: také se podílí na našem chování zdroj psychické energie – pudy pud sexuální (tvoření) pud smrti (zkázy, ničení, vrozené dispozice pro sebevraždu) rozvrstvení osobnosti id (ono) vrstva pudová (zcela nevědomá) ego (já) vrstva racionální (převážně vědomá) superego (nadjá) vrstva iracionální (částečné nevědomá): svědomí, přijmeme hodnoty a názory, které nám jsou již od dětství „vtloukány do hlavy“
Individuální psychologie Adler, žák Freuda základem osobnosti je touha po moci pojem komplex méněcennosti vychází z nových vývojových situací
Analytická psychologie Carl Jung pojem kolektivní nevědomí (např. pojem matka) asociační experimenty (jako hra na asociace) psychologie tvořivosti