Esej: Svoboda slova & Informační odpovědnost

Na ochranu svobody slova, zcela nezbytného pro zdravý vývoj demokratické společnosti, bylo vydáno, podepsáno a deklarováno mnohé. Ovšem realita je taková, že k jejímu porušování paradoxně dochází poslední dobou stále častěji.

Pojem svoboda slova zní poněkud neurčitě. Lépe poslouží doslovný překlad francouzského termínu „droit de l´expression“ – právo na vyjádření. Toto právo nedává mnoho smyslu izolovaně, neboť představuje cosi jako rovnou příležitost k vyjádření osobního stanoviska pro všechny.

Svoboda slova, která nepochybně k demokracii patří, se rozpadá do dvou částí – na svobodu slova toho, kdo mluví, a svobodu volby toho, kdo poslouchá. Jde o svobodu slova a právo na objektivní informace jako rub a líc téhož.

Svoboda slova byla, je a bude ohrožena vždy a všude. Je to jen otázka míry. V každé zemi a v každé době se totiž do politiky dostávají lidé s autoritativními sklony, kteří nade vše ostatní milují právě chuť moci. A moc se udržuje tím lépe, čím kratší křídla má svoboda slova. Právě proto Rada Evropy ve svém doporučení z 20.12.2000 vyzvala všechny členské země (včetně těch nejvyspělejších), aby jejich vlády a parlamenty dbaly o nezávislost médií a podle toho postupovaly při sestavování regulačních orgánů vysílacího sektoru.

Slovo medializované představuje vážné nebezpečí a jako takové je vystaveno útokům politiků, hospodářských lobby, či jedinců a organizací pohybujících se na hraně zákona - případně i daleko za ní.

Nikdo nemůže žádnému z občanů ani z poslanců bránit v tvrzení, že v případě České televize byl učiněn pokus uplatnit politický vliv jedné strany na nejvýznamnější veřejnoprávní médium. Podobně nikdo nemůže bránit jinému občanovi či poslanci v názoru, že krize okolo České televize byla důsledkem snahy jiných politických sil destabilizovat společnost a vyvolat politickou krizi. Které z těchto tvrzení bude znít pravděpodobněji, záleží na síle a množství argumentů, které budou na té či oné straně debaty použity. Nelze vyloučit ani to, že pravděpodobněji bude znít nakonec tvrzení, v jehož prospěch bude použito více demagogie. Nelze zamezit ani tomu, aby některý z členů zákonodárného sboru dal návrh hlasovat o tom, co je či není pravda. Až sem sahá svoboda slova. Ale dát o takové věci skutečně v parlamentu hlasovat a přijmout příslušné usnesení, je opravdu úkaz hodný zaznamenání.