Seminární práce: Enigma

1. Úvod
Úmysl skrýt či zatajit před někým informaci je stejně starý, jako úmysl informaci někomu předat a s někým ji sdílet. V historii lidstva se staly předmětem utajování téměř všechny druhy informací, počínaje ekonomickými, přes technologické a konče informacemi osobními.
S rostoucím množstvím různých druhů komunikačních kanálů a s rozvojem technologií dochází také ke zdokonalování prostředků a způsobů utajování informací. Tato práce je právě o jednom z takových prostředků, je o šifře, která se nesmazatelně zapsala do naší historie, o šifře, která vešla v známost pod poetickým označením Enigma neboli Hádanka.
2. Historie - od dobrého úmyslu k „smrtící“ zbrani
Počátky šifry známé jako Enigma1 sahají až do roku 1918. V tomto roce byl v Berlíně patentován německým vynálezcem Arthurem Scherbiusem šifrovací stroj a v roce 1922 byl představen veřejnosti jako komerční výrobek. Své hlavní uplatnění měla Enigma nalézt v oblasti ochrany bankovních informací, kde však zaznamenala pouze malý úspěch. Její potenciál si nicméně velice rychle uvědomila německá armáda, která s ní začala experimentovat. Ve 20. a začátkem 30. let se osvědčila natolik, že se stala klíčovým prvkem německého armádního komunikačního systému.
Své nejslavnější období zažila Enigma za 2. světové války, kdy se uplatnila téměř ve všech vojenských složkách. V různých obměnách se tato šifra používala jak pro zabezpečení komunikace na operativní úrovni (tj. operativní rozkazy jednotkám na bitevním poli, sběr průzkumných a špionážních informací, logistické údaje atd.), tak pro zabezpečení taktických a strategických zpráv nejvyššího významu (tj. dlouhodobé plánování operací, koordinace vojenských akcí na různých frontách, diplomatické styky atd.).
Jako naprosto ničivá, ale zároveň dvousečná, zbraň se ukázala v bitvě o Atlantik. Akceschopnost „vlčích smeček“ německých U-boat zcela závisela na utajení jejich polohy a na utajení plánovaných útoků na spojenecké lodě a konvoje. Německé ponorky používaly jeden z nejsložitějších typů Enigmy (s 8 rotory namísto 5), jejíž šifra se zdála být neprolomitelná. „Vlčí smečky“ díky tomu doslova paralyzovaly na dlouhé měsíce lodní dopravu v Atlantickém oceánu. Zvrat nastal poté, co se geniálnímu matematikovi Alanu Turingovi podařilo vyvinout efektivní metodu lámání této šifry. Německé ponorky ztratily svoji nejsilnější zbraň - neviditelnost a nepředvídatelnost útoku - a nezbylo jim nic jiného, než se z Atlantiku stáhnout.