Seminární práce: Masová komunikace

Vznik masové komunikace
Podle sociologa J. G. Herdera vznikla lidská komunikace (komunikace při které člověk je schopen přijímat informace od druhých lidí prostřednictvím symbolů) proto, aby "nahradila biologickou nedostatečnost lidí". Lidská forma komunikace umožňuje, právě díky symbolům, získávat informace i o věcech a událostech prostorově či časově vzdálených, umožňuje transcendovat prostor a čas a tím násobit objem lidského vědění. Člověk je živočich, který se díky symbolům dokáže učit z minulosti, představovat si budoucnost a žít ve světě symbolů. Italský sociolingvista G. Braga rozděluje jednotlivé etapy vývoje lidské civilizace z hlediska komunikace takto:
1) Archaická společnost (kapilární komunikace)
Tato společnost používá pro komunikaci primitivní systém "face to face". Nositeli paměti jsou lidé, posiluje to tedy pozice klíčových jedinců, kteří mají velké množství informací. Tvoří se specifická povolání, jejichž vedlejším "posláním " je přenos informací, jako jsou například poslové, básníci. Ve společenské dělbě práce hrají tito lidé pouze okrajovou úlohu.
2) Tradiční společnost
V této společnosti vzniká organická komunikace. Hlavním předpokladem vytvoření určitého systému komunikace je vznik písma a její hlavní podmínkou je osvojení si čtení a psaní (vznikají první školní systémy). Informace je trezorovatelná. Z masy lidské společnosti se postupně vydělují ti jedinci, kteří toto umění ovládají: mudrci, umělci, vědci, duchovní. Stávají se elitou společnosti v tomto stádiu vývoje.
3) Moderní společnost
Moderní společnost je společnost fungující v systému masové komunikace. Podmínkou rozvoje masové komunikace je technická revoluce, která umožňuje vznik masmédií. Informace vznikají jako centralizovaný a silně institucializovaný systém, což je důsledek růstu nákladů na šíření informací a nutností rozsáhlé dělby práce. Informace se šíří velmi rychle mezi velké množství komunikátorů. Masová média stojí ve službách toho, kdo kontroluje společenský systém. Vytváří se vrstva odborníků, kteří provádějí transformaci informací prostřednictvím masmédií. (převzato z Kunczika)

Masová komunikace a její charakteristika
Masová komunikace se dá vyjádřit obecným komunikačním schématem. Existuje zde komunikátor i komunikant.
Komunikátor moderní masové komunikace je dnes obvykle nějaká organizace či instituce.
Příjemcem je veřejnost (diváci, posluchači). Přes jistou "iluzi přítomnosti" je zde časoprostorová vzdálenost a komunikant nemá možnost bezprostřední zpětné vazby a nedochází zde k pravidelnému střídání rolí.
Řada masových prostředků se snaží získat obraz o svém působení různými typy zpětné vazby: ankety, diváci mohou telefonovat, psát dopisy, připomínky a přání, provádějí se průzkumy veřejného mínění. Tyto metody však nejsou vždy zcela objektivní, protože ve většině případů nám neřeknou nic o názorech mlčící masy.
Příjemcem masové komunikace je určitá ne zcela přesně vymezená množina osob (v jistých krajních případech se může dokonce jednat o prázdnou množinu: nikdo již knihu nečte, nikdo se na to nedívá apod.). Úspěch mluvčího v masové komunikaci spočívá v tom, že použije výrazové prostředky, které bude chápat množina příjemců. Musí dále projevit velkou anticipační aktivitu a odhadnout, jaký efekt bude jeho sdělení na příjemce mít.