Seminární práce: Krize v Argentině
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:71,3 %
- Typ:Seminární práce
- Univerzita:Vysoká škola ekonomická v Praze
- Fakulta:Fakulta financí a účetnictví
- Kategorie:Ekonomika
- Podkategorie:Světová ekonomika
- Autor:modrehory
- Rozsah A4:10 strán
- Zobrazeno:1 243 x
- Stažené:2 x
- Velikost:0,1 MB
- Formát a přípona:MS Office Word (.doc)
- Jazyk:český
- ID projektu:2252
- Poslední úprava:30.10.2013
Úvod:
Krize v Argentině se stala nejzávažnější z řady finančních krizí, které postihly celou řadu nově vznikajících tržních ekonomik. Vyvrcholením této ekonomické a finanční krize bylo opuštění fixního kurzu v rámci měnového výboru, uzavření bank, pozastavení splácení zahraničního dluhu, sociální nepokoje, a opakované pády prezidentského úřadu.
Ekonomika Argentiny sice byla po 90. léta dávána za vzor ostatním latinskoamerickým zemím jako názorný příklad úspěchu ekonomického liberalismu, ale poté, co se dostala do kritické situace a byla nucena v prosinci 2001 vyhlásit státní bankrot s odůvodněním, že již není schopná dostát svým finančním závazkům, došlo k zastavení přílivu nových úvěrů a tím i k masivnímu odlivu kapitálu ze země. Nastalo zkroucení bankovního systému země a tím i celé ekonomiky.
Státní bankrot je pokládán za největší v celé historii, a proto si nejspíš zaslouží tolik pozornosti, kdy dochází ke zkoumání příčin a formulování celé řady hypotéz a teorií vzniku a následného prohloubení krize v Argentině. Důsledky krize, mezi něž patří i narušení důvěry mezi občany a vládou, se s jistotou budou promítat i do budoucí situace v Argentině.
Historický vývoj:
Krize, která vypukla v Argentině v prosinci 2001, má své kořeny již v 70. letech a to konkrétně v období vojenské diktatury v letech 1976-1983. R. 1976 byla totiž armádou sesazena Isabela Perón, která nastoupila do úřadu po svém muži Juanu Domingo Perónovi. Vládnoucí generálové tehdy způsobili zmizení až 30 tisíc osob, které si dovolily kritizovat nastalý režim. Toto pronásledování opozice způsobilo mezinárodní izolaci země a vysloužilo si kritiku mezinárodních organizací a vlád různých zemí. Na přelomu let 1979 a 1980 vypukla v Argentině finanční krize, kdy došlo k několikanásobné devalvaci měny a rychlému nárůstu inflace. Vojenská vláda se rozhodla situaci řešit obsazením Falklandských ostrovů, které od roku 1833 patřily Velké Británii, a následným válečným konfliktem s Velkou Británií. Celá operace skončila po vylodění se britských vojsk katastrofální porážkou Argentiny. Zvýšené státní výdaje byly jednou z příčin hyperinflace, která od roku 1975 neklesla pod 90% ročně, ale také ostrého nárůstu zahraničního dluhu z 8 na 43 miliard USD. Následovaly pro vládu nezvladatelné protestní akce občanů, zklamaných neschopností své armády, které společně s kritikou mezinárodních organizací zapříčinili její odstoupení a přislíbení zorganizování demokratických voleb.
Krize v Argentině se stala nejzávažnější z řady finančních krizí, které postihly celou řadu nově vznikajících tržních ekonomik. Vyvrcholením této ekonomické a finanční krize bylo opuštění fixního kurzu v rámci měnového výboru, uzavření bank, pozastavení splácení zahraničního dluhu, sociální nepokoje, a opakované pády prezidentského úřadu.
Ekonomika Argentiny sice byla po 90. léta dávána za vzor ostatním latinskoamerickým zemím jako názorný příklad úspěchu ekonomického liberalismu, ale poté, co se dostala do kritické situace a byla nucena v prosinci 2001 vyhlásit státní bankrot s odůvodněním, že již není schopná dostát svým finančním závazkům, došlo k zastavení přílivu nových úvěrů a tím i k masivnímu odlivu kapitálu ze země. Nastalo zkroucení bankovního systému země a tím i celé ekonomiky.
Státní bankrot je pokládán za největší v celé historii, a proto si nejspíš zaslouží tolik pozornosti, kdy dochází ke zkoumání příčin a formulování celé řady hypotéz a teorií vzniku a následného prohloubení krize v Argentině. Důsledky krize, mezi něž patří i narušení důvěry mezi občany a vládou, se s jistotou budou promítat i do budoucí situace v Argentině.
Historický vývoj:
Krize, která vypukla v Argentině v prosinci 2001, má své kořeny již v 70. letech a to konkrétně v období vojenské diktatury v letech 1976-1983. R. 1976 byla totiž armádou sesazena Isabela Perón, která nastoupila do úřadu po svém muži Juanu Domingo Perónovi. Vládnoucí generálové tehdy způsobili zmizení až 30 tisíc osob, které si dovolily kritizovat nastalý režim. Toto pronásledování opozice způsobilo mezinárodní izolaci země a vysloužilo si kritiku mezinárodních organizací a vlád různých zemí. Na přelomu let 1979 a 1980 vypukla v Argentině finanční krize, kdy došlo k několikanásobné devalvaci měny a rychlému nárůstu inflace. Vojenská vláda se rozhodla situaci řešit obsazením Falklandských ostrovů, které od roku 1833 patřily Velké Británii, a následným válečným konfliktem s Velkou Británií. Celá operace skončila po vylodění se britských vojsk katastrofální porážkou Argentiny. Zvýšené státní výdaje byly jednou z příčin hyperinflace, která od roku 1975 neklesla pod 90% ročně, ale také ostrého nárůstu zahraničního dluhu z 8 na 43 miliard USD. Následovaly pro vládu nezvladatelné protestní akce občanů, zklamaných neschopností své armády, které společně s kritikou mezinárodních organizací zapříčinili její odstoupení a přislíbení zorganizování demokratických voleb.