Existencialismů je tolik, kolik je existencialistů. To by nemělo překvapovat nikoho, kto uvážil, e existencialismus je filozofií prožitku, a nikoliv diskursu, že je založen na subjektivní skutešnosti životní, tedy na něčem povýtce osobně rozrůzn%eném. Opírat se o substrát subjektivně prožitého, to bude pro nás základní kritérium k rozpoznáni existencialisty. Plyne z toho, že leckdo bude existencialistou, kto přímou příslušnost k směru popírá (jako Camus), a leckdo k němu jen zdánlivď nebo jen částečně patří, kdo do něho bývá zařazován (jako Anouilh).