Teorie racionální volby spotřebitele předpokládá, že každý konzument si pro svou spotřebu zvolí pouze takovou kombinaci statků a služeb, která mu při dané úrovni důchodu přinese nejvyšší možný užitek. Spotřebitel je tedy nucen vyřešit dvě základní otázky, a to „jaká kombinace statků a služeb je pro něj nejlepší“ a „zda si může tuto nejlepší kombinaci dovolit“.
V reálním světě má každý spotřebitel k dispozici určitý soubor statků a služeb, z něhož si vybírá pouze ty statky či služby, které mu umožní uspokojit jeho potřeby.
Každý spotřebitel je na trhu statků a služeb konfrontován s cenami statků, jež se na tomto trhu nacházejí, přičemž tyto ceny současně určují objem finančních prostředků, které je daný spotřebitel nucen vynaložit na nákup určitého množství těchto statků.