Přednášky: Základy správního práva

I. Veřejná správa

– POJEM:
– existuje řada definic; v minulosti byl pojem veřejná správa nahrazován pojmem státní správa => tím bylo za socialismu dáváno najevo, že jen stát a jeho orgány jsou způsobilé a oprávněné dbát o obecné blaho
– v současnosti stát přestal být jediným nositelem státní správy, úkoly jsou částečně delego-vány na jiné nositele veřejné správy (výčet v § 4 odst. 1 SŘS)
– rozlišuje se mezi správou soukromou a veřejnou (zda je vykonávána ve veřejném / soukro-mém zájmu); veřejná správa je více vázána právem než soukromá; nositelé vrchnostenské veřejné správy jsou vázáni čl. 3 odst. 2 Listiny
– materiální pojetí – rozhodující je druh činnosti:
– pozitivní vymezení – pokus o popis správních úkonů; nejvýznamnější je vymezení veřejné správy jako činnosti, při jejímž výkonu jsou správní úřady (orgány) vázány ve své činnosti nejen právními předpisy, ale též rozhodnutími vyšších úřadů (orgánů) – platí to pro státní správu (největší část veřejné správy)
– negativní vymezení – založeno na substrakci (odečítání)  substraktivní vymezení: veřejná správa je souhrn činností, které nelze kvalifikovat jako zákonodárství nebo soudnictví
– formální pojetí – rozhodující je povaha instituce


– ROZDÍLY MEZI VEŘEJNOU SPRÁVOU, ZÁKONODÁRSTVÍM, SOUDNICTVÍM A VLÁDOU
– rozhodujícím kritériem je formální hledisko
– správa a zákonodárství:
– zákonodárství je v demokratickém parlamentním státě veřejné správě nadřazeno, vytváří pro ni formou zákonů právní rámec
– veřejná správa se přímo nebo nepřímo na zákonodárství podílí (např. čl. 41 odst. 2 Ú), ale formálně je zákonodárství spojováno jen s tím státním orgánem, kterému podle Ú náleží
– správa a soudnictví:
– soudnictví – provádění zákonů a jiných pr. předpisů osobami, které jsou nezávislé (vázány jen zákony)
– veřejná správa – provádění zákonů n. jiné činnosti ve veřejném zájmu osobami, které nejsou nezávislé  rozhodující pro odlišení je, zda je s výkonem funkce spojena nezávislost či není
– dále veřejná správa je činností nepřetržitou, směřující k naplnění budoucího cíle X soudnictví – spojeno se současným stavem, zásada hic et nunc (soudní akty – většinou deklaratorní; správní – obvykle konstitutivní)
– správa jedná ve vlastní věci, z vlastní iniciativy; soudnictví nalézá právo ve sporu, kde soudce je neutrální a bez iniciativy
– jejich vztahy jsou stále intenzivnější
– správa a vláda:
– už neobstojí chápání vlády jen jako jako nejvyššího orgánu státní správy => vůči jiným subjektům a jejich orgánům vykonávajícím veřejnou správu je pravomoc vlády omezena na formy stanovené pr. řádem
– úkoly vlády: politické vedení správy, spolupůsobení při utváření vnitřních směrů politiky a vnějších vztahů státu  vykonává to hlavně rezortně uspořádaná státní správa  může docházet k prolínání vládních a správních funkcí
– metody a formy vykonávání moci jsou spojovány s institucí, které je výkon přikázán