Bakalářská práce: Mikroekonomie

1. Chování spotřebitele a formování poptávky
1.1. Užitečnost a její měření
Cílem spotřebitele je maximalizace užitku. Řeší jak rozdělit svůj důchod mezi nákup jednotlivých statků, aby co nejlépe uspokojil své potřeby. Poměřuje tedy uspokojení potřeb ze statku a náklady na statek. Ke změření uspokojení se používá užitek.
Užitek je subjektivní pocit uspokojení plynoucí ze spotřeby jednotlivých statků. Měřitelnost užitku: přímá měřitelnost a neměřitelnost užitku.
Celkový užitek (TU) - vyjadřuje celkovou úroveň uspokojení určité potřeby. Je závislý především na objemu spotřeby.
Mezní užitek (MU) - vyjadřuje, o kolik vzroste celkový užitek, jestliže se množství spotřebovávaného zboží zvýší o jednotku. Je závislý na významu a intenzitě spotřeby a na disponibilním množství zboží.
Zákon klesajícího mezního užitku - s růstem objemu spotřebovávaného zboží má mezní užitek tendenci klesat.

1.2. Rovnováha spotřebitele a křivka poptávky za předpokladu přímé měřitelnosti užitečnosti
Optimální množství, které spotřebitel nakoupí je, pokud se MU=P. Optimální kombinace spotřebovávaných statků je taková, kdy již spotřebitel v rámci svého rozpočtového omezení nemůže zvýšit TU tím, že ztrátu jednoho zboží nahradí větším množstvím jiného statku.
Při nákupu více jak jednoho zboží podmínkou rovnováhy spotřebitele je rovnost mezních užitků ve vztahu k jejich cenám.

Racionálně jednající spotřebitel zvyšuje objem nákupu určitého zboží až do bodu, kdy se MU poslední peněžní jednotky vynaložené na jeho nákup rovná meznímu užitku poslední peněžní jednotky vynaložené na nákup všech ostatních statků.

1.2.1. Odvození křivky poptávky
body na křivce poptávky jsou body odpovídající optimálnímu objemu nákupu zboží při různých cenách. Platí pro ně, že cena odpovídá meznímu užitku poslední nakupované jednotky zboží křivka poptávky je proto totožná s křivkou mezního užitku.

1.3. Rovnováha spotřebitele a křivka poptávky za předpokladu neměřitelnosti užitečnosti
K odvození poptávkové křivky v případě neměřitelnosti užitku se použije indiferenční analýza - vychází se z toho, že spotřebitel volí mezi různými kombinacemi spotřebovávaných statků a volí svou preferenční stupnici, tj. pořadí kombinací podle užitku, který mu přinášejí.
Indiferenční křivka - vyjádření množiny kombinací množství dvou spotřebovávaných statků, které přinášejí spotřebiteli stejnou úroveň uspokojení.
Indiferenční mapa - soubor indiferenčních křivek dvou zboží, kde se indiferenční křivky od sebe liší užitkem kombinací.
Tvar indiferenčních křivek určuje zákon substituce. Zboží, které se stává vzácnějším, má větší relativní hodnotu substituce.
Mezní míra substituce ( MRS )- poměr, v němž je možno vzájemně nahrazovat statek X a statek Y, aniž se mění užitek. Vyjadřuje sklon indiferenční křivky. ( pozor v rovnici na obrácený poměr ).

Linie příjmu ( BL ) - Spotřebitel je omezen svým příjmem. Omezení vyjádříme pomocí linie příjmu. Jsou to maximálně dostupné kombinace rozdělení důchodu spotřebitele na nákup dvou zboží.

Rovnováha spotřebitele se nachází v bodě, kde se linie příjmu dotýká indiferenční křivky.
1.3.1. Odvození křivky poptávky
změna ceny zboží X při nezměněné ceně zboží Y a nezměněném disponibilním důchodu ovlivní sklon linie příjmu. Každé úrovni ceny X odpovídá jiná linie příjmu, která se dotýká jiné indiferenční křivky, jiný bod rovnováhy a jiný poptávaný objem. Křivka poptávky po zboží se sestrojí z bodů rovnováhy tj. bodů dotyk BL a indiferenčních křivek pro jednotlivé ceny statku X.