Definice: Indukcí podle složitosti definujeme formule výrokového počtu: (i) Každý výrok je formule výrokového počtu. (ii) Jsou-li a a b formule výrokového počtu, potom Ø a, a Ú b, a Ù b, a Þ b a a Û b jsou rovněž formule výrokového počtu. (iii) Všechny formule výrokového počtu vznikají konečným počtem aplikací pravidel (i) a (ii).
Definice: Tautologie (výrokového počtu) je každá formule výrokového počtu, která je vždy pravdivá (tj. bez ohledu na pravdivost či nepravdivost vstupujících výroků).
2.1.2. Predikátový počet
Definice: Nechť M je množina. Řekneme, že a (x) je predikát s volnou proměnnou x na množině M, jestliže platí: dosadíme-li za x v a (x) libovolný prvek c množiny M, potom a (c) je výrok (ať již pravdivý nebo nepravdivý).
Pozn.: predikát s volnou proměnnou se někdy nazývá výroková forma
Definice: Indukcí podle složitosti definujeme formule predikátového počtu: (i) Každý predikát je formule predikátového počtu. (ii) Jsou-li a a b formule predikátového počtu, potom Ø a, a Ú b, a Ù b, a Þ b a a Û b jsou rovněž formule predikátového počtu. (iii) Je-li a formule predikátového počtu a x proměnná, potom "x a a $x a jsou rovněž formule predikátového počtu. (iv) Všechny formule predikátového počtu vznikají konečným počtem aplikací pravidel (i), (ii) a (iii).