Referát: Sám proti stresu
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:84,3 %
- Typ:Referát
- Univerzita:Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
- Fakulta:Filozofická fakulta
- Kategorie:Humanitní vědy
- Podkategorie:Psychológia
- Předmět:Úvod do psychologie
- Autor:eliskabila
- Ročník:1. ročník
- Rozsah A4:8 strán
- Zobrazeno:1 862 x
- Stažené:1 x
- Velikost:0,1 MB
- Formát a přípona:MS Office Word (.doc)
- Jazyk:český
- ID projektu:2411
- Poslední úprava:06.12.2013
1. Úvod
Publikace „Sám proti stresu“ od známého pražského psychiatra Jana Cimickýho je novinkou na knižním trhu – a to velmi zdařilou. Autor zde zábavnou a srozumitelnou formou objasňuje zákonitosti stresu, radí jak stres rozpoznat a jak proti němu bojovat. Navíc kniha obsahuje řadu testů i s vyhodnocením, které si může čtenář vyplnit a následně i vyhodnotit.
2. Kapitola I.: Odraz změn v našem životě
V první kapitole se autor zaobírá problematikou psychického selhávání, k němuž dochází ze stresového tempa a tlaku i opožďováním vlastních antistresových mechanismů, které nestačí držet krok s vývojem života na Zemi. Jak reaguje na stres náš organismus? Spustí poplachovou reakci, tzn. mobilizuje hormony, přesouvá vodu a elektrolyty, zvýší hladinu mastných kyselin a triglyceridů, vyplaví katechizmy, zvýší hladinu cholesterolu a krevní srážlivost. Proto častými stresy vznikají tzv.psychosomatická onemocnění jako je infarkt myokardu či žaludeční vředy.
Za stres můžeme označit nejen (subjektivně) náročné situace a události, ale i osoby, tzv. stresory, kteří stres vyvolávají například: skákáním do řeči, ponižováním, urážením a zesměšňováním druhých, povyšováním se nad ostatními, manipulací se svým okolím, agresivním chováním, nedodržováním svých slibů atd. Každý člověk je jinak odolný proti stresu. Jan Cimický v této kapitole rozdělil lidstvo podle odolnosti vůči stresu na tři následující skupiny:
1. Áčko, ke kterým řadí aktivní, soupeřivé osoby, které jsou orientované na úspěch.
2. Béčko, jež jsou lidé vyrovnaní, klidní, harmoničtí, ale bohužel je jich málo.
3. Céčko jsou lidé utajeně emotivní, kteří neumějí vyventilovat své problémy.
Autor v této kapitole dále „vyzdvihuje“ emoce jako důležitý mechanismus regulující vnitřní harmonie organismu. Mezi ty nejdůležitější řadí smích, který je nezbytný pro včasnou a úspěšnou rekonvalescenci těžkých onemocnění a napětí, jenž je potřebné pro spalování některých látek, například katecholaminů. Za velmi nebezpečnou emoci považuje strach a hněv, které musejí být včas vyventilovány jinak se mohou projevit tělesným onemocněním jako je cévní mozková příhoda či infarkt myokardu.
V závěru kapitoly se zabývá obory lidské činnosti, které jsou více náročné na stres. K těmto oborům autor řadí: piloty, lékaře a zdravotníky, sekretářky, dozorčí letového provozu, učitele, ženy v domácnosti, kontrolní pracovníky velínů elektráren, novináře, podnikatele či manažery, dělníky u pásů a nezaměstnané.
Publikace „Sám proti stresu“ od známého pražského psychiatra Jana Cimickýho je novinkou na knižním trhu – a to velmi zdařilou. Autor zde zábavnou a srozumitelnou formou objasňuje zákonitosti stresu, radí jak stres rozpoznat a jak proti němu bojovat. Navíc kniha obsahuje řadu testů i s vyhodnocením, které si může čtenář vyplnit a následně i vyhodnotit.
2. Kapitola I.: Odraz změn v našem životě
V první kapitole se autor zaobírá problematikou psychického selhávání, k němuž dochází ze stresového tempa a tlaku i opožďováním vlastních antistresových mechanismů, které nestačí držet krok s vývojem života na Zemi. Jak reaguje na stres náš organismus? Spustí poplachovou reakci, tzn. mobilizuje hormony, přesouvá vodu a elektrolyty, zvýší hladinu mastných kyselin a triglyceridů, vyplaví katechizmy, zvýší hladinu cholesterolu a krevní srážlivost. Proto častými stresy vznikají tzv.psychosomatická onemocnění jako je infarkt myokardu či žaludeční vředy.
Za stres můžeme označit nejen (subjektivně) náročné situace a události, ale i osoby, tzv. stresory, kteří stres vyvolávají například: skákáním do řeči, ponižováním, urážením a zesměšňováním druhých, povyšováním se nad ostatními, manipulací se svým okolím, agresivním chováním, nedodržováním svých slibů atd. Každý člověk je jinak odolný proti stresu. Jan Cimický v této kapitole rozdělil lidstvo podle odolnosti vůči stresu na tři následující skupiny:
1. Áčko, ke kterým řadí aktivní, soupeřivé osoby, které jsou orientované na úspěch.
2. Béčko, jež jsou lidé vyrovnaní, klidní, harmoničtí, ale bohužel je jich málo.
3. Céčko jsou lidé utajeně emotivní, kteří neumějí vyventilovat své problémy.
Autor v této kapitole dále „vyzdvihuje“ emoce jako důležitý mechanismus regulující vnitřní harmonie organismu. Mezi ty nejdůležitější řadí smích, který je nezbytný pro včasnou a úspěšnou rekonvalescenci těžkých onemocnění a napětí, jenž je potřebné pro spalování některých látek, například katecholaminů. Za velmi nebezpečnou emoci považuje strach a hněv, které musejí být včas vyventilovány jinak se mohou projevit tělesným onemocněním jako je cévní mozková příhoda či infarkt myokardu.
V závěru kapitoly se zabývá obory lidské činnosti, které jsou více náročné na stres. K těmto oborům autor řadí: piloty, lékaře a zdravotníky, sekretářky, dozorčí letového provozu, učitele, ženy v domácnosti, kontrolní pracovníky velínů elektráren, novináře, podnikatele či manažery, dělníky u pásů a nezaměstnané.