Umístění amerického radaru na území České republiky je v současné době jedním z nejdiskutovanějších a možná také nejspornějších témat české společnosti. Přibližně od ledna letošního roku začala média o tomto, ač již mnohem dříve méně veřejně diskutovaného tématu, masově informovat. Možnost zbudování americké radarové základny na našem území se téměř okamžitě stala diskutovaným tématem číslo jedna a mediální agentury bezodkladně zahrnuly českou veřejnost řadou tzv. průzkumů veřejného mínění.
Tato seminární práce stručně seznamuje se samotnými počátky a historií vyjednávání o radaru mezi Českou republikou a USA, protože se nejedná o aktuální novinku, nýbrž o několik let neveřejně diskutovanou záležitost. Další část seminární práce seznamuje neutrálně s případnými pozitivy a negativy radarové základny na našem území a v neposlední řadě také přibližuje, jak by měla radarová základna pracovat a fungovat. Na závěr úvodní části bych rád upozornil, že mnou prezentovaná problematika je pojata jako neutrální a faktická, ne pak ideologická.
2. Historie jednání s Českou republikou
S myšlenkou vybudování protiraketové obrany v Evropě přišli zástupci Spojených států amerických již v roce 2002. USA totiž vyhodnotily oblast Střední Evropy jako nejvhodnější lokalitu pro zřízení protiraketové obrany, která by měla za úkol chránit proti možné hrozbě vedle Spojených států také podstatnou část Evropy. Česká republika reagovala na tuto nabídku prostřednictvím tehdejšího ministra obrany za ČSSD Jaroslava Tvrdíka, který potvrdil zájem na případném zapojení naší země do projektu.
K dalšímu jednání o umístění protiraketové obrany v Evropě byli americkou stranou vybrány v roce 2003 dva středoevropské státy – Česká republika a Polsko. Na základě technických požadavků byly zvoleny o rok později tři nejvhodnější varianty pro umístění základny – vojenské újezdy Brdy, Libavá a Boletice.