Nejstarší fáze dějin karlovarského lázeňství je zhruba vymezena léty 1350 – 1522. Značný věhlas karlovarských therem již koncem 15. století dokládá slavná Óda na Vřídlo Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic ( kolem r. 1500 ).
Karlovarská lázeňská léčby sestávala od založení města až do půle 16. století téměř výhradně z jediné procedury, z přemíry koupelí, pro něž se vžilo přiléhavé označení “Hautfresser” (“požírač kůže”). Pacienti se v některých případech koupali 10 i více hodin denně. Dlouhé koupele vedly až k bolestivému rozpraskání pokožky, čímž bylo dosaženo cíle tehdejší humorální terapie. Podle ní voda otevřenou pokožkou vyplavovala choroboplodné zárodky nemoci.