Seminární práce: Východoevropský kontext chasidismu

Úvod
Tématem mého referátu je východoevropský kontext chasidismu. V úvodní části jsem se zaměřila na dějiny východních Židů od samotného počátku v 2. století n. l., kdy jim byl zakázán vstup do Jeruzaléma, až do migrace do Polska. Další kapitoly pojednávají o předělu v roce 1648, který pro Židy znamenal výraznou změnu jejich postavení a situace. 
Tyto specifické historické poměry a události pak vedly k vytvoření hnutí chasidismu, o němž a taktéž o jeho předchůdcích se blíže zmiňuji v následujících částech.
Závěr je pak věnován dalšímu vývoji chasidismu a jeho postavení v židovském světě dnes.

Rané dějiny východních židů
Dějiny východních Židů začínají v době, kdy jim byl v protižidovských opatřeních vydaných Římem zakázán vstup do Jeruzaléma. Tehdy se otevírá cesta k diaspoře a Židé odcházejí do různých částí světa. Zatímco část se usídlila v Přední Asii, V Babylónii, další část pokračovala do Evropy. Utvořily se dva proudy – ti, co přišli přes severní Afriku do Španělska, do Sefaradu, jsou označováni jako Sefardim a uchovali si čistou hebrejskou výslovnost. Druhá skupina doputovala přes Turecko, Řecko a Itálii do střední Evropy. A protože hlavní cíl tohoto proudu – Německo – bylo označováno v rabínské literatuře jako Aškenaz, byli nazýváni Aškenazim.  Postupně se v této skupině vyvinul jazyk jidiš.
V západní Evropě však brzy došlo ke změně situace a křesťané začali vůči Židům vystupovat značně nepřátelsky. Od 11. století byly přijímány zákazy, které vyústily v pronásledování a vyhnání Židů. Dalším zlomovým okamžikem byly křižácké výpravy – jako ospravedlnění násilníci prohlašovali, že spolu s bojem za svobodu Svaté země musí