Řecká přírodní filosofie -základem je hledání pralátka = ARCHÉ -Milétská škola Tháles – voda Anaximénes – vzduch Anaximandros – apeiron (neomezenost) a peras (mez) -Herakleitos – oheň -protože v těchto pojetích vystupuje pralátka téměř jako živý princip, označují se jako hýlozoismus -Pythagoras – za základ světa považoval čísla
Eleaté -zakladatel Xenofanés (odpůrce řeckého náboženství) -Parmenidés: je nutné odlišovat dvě oblasti: 1.oblast mínění, založeného na smyslovém názoru, které zachycuje vždy jen proměnlivé a nestále věci a je tak vlastně jenom zdáním = DOXA 2.oblast vědění a myšlení, jímž jde dosáhnout sféry neproměnného a stálého, to jest pravé skutečnosti a pravdy = EPISTÉMÉ -myslet a být je totéž -položil základy ontologie. Některými je považován za prvního filosofa. -Zenón – snažil se Parmenidovo učení potvrdit důkazy o nemožnosti pohybu – APORIE (letící šíp, Achilles a želva)
Atomisté -předchůdci: Empedoklés (za prazáklad považoval 4 živly sjednocovány Láskou a rozdělovány Nenávistí) Anaxagoras (princip NÚS – řídící rozum stojící nad nekonečným množstvím semen) -Demokritos – atomy
6. století > doba, kdy se lidstvo začíná zabývat otázkou filosfie.
Východní filosofie Indie -1500 – 500 př. n. l. védy -upanišady – jejich učení později upravil učenec Šankara do systému védánta -átman a brahman -karman a mókša (spása, které lze dosáhnout askezí a s ní spjatým poznáním átmanu jako brahma) -buddhismus