Projekt: Teorie vzdělávání
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:79,3 %
- Typ:Projekt
- Univerzita:Univerzita Palackého v Olomouci
- Fakulta:Pedagogická fakulta
- Kategorie:Humanitní vědy
- Podkategorie:Pedagogika
- Předmět:Školní didaktika
- Autor:eliskabila
- Ročník:2. ročník
- Rozsah A4:3 strán
- Zobrazeno:1 756 x
- Stažené:8 x
- Velikost:0,1 MB
- Formát a přípona:MS Office Word (.doc)
- Jazyk:český
- ID projektu:2456
- Poslední úprava:06.12.2013
Potřeba klasifikace teorií vzdělávání
Klasifikace teorií vzdělávání se nám jeví jako nutná, poněvadž jejich příliš velký počet neusnadňuje ani pochopení, ani volbu směru případných změn ve výchově.
Navrhovaná klasifikace zahrnuje 7 kategorií:
1. Spiritualistickou
2. Personalistickou
3. Kognitivně-psychologickou
4. Technologickou
5. Sociokognitivní
6. Sociální
7. Akademickou
Řada badatelů navrhla různé typologie vzdělávacích modelů, pro naši výuku budeme používat model YVESE BERTRANDA.
Musíme chápat, že cílem klasifikace je pouze vyčištění terénu a odhalení charakteristických a reprezentativních forem. Tato klasifikace je vytvořena podle 4 prvků, které představují póly reflexe výchovy.
1. Subjekt (žák)
2. Obsah (předměty, disciplíny)
3. Společnost (druzí lidé, svět, okolí, universum)
4. Pedag. interakce mezi těmito 3 póly (učitel, média a technologie komunikace
1. SPIRITUALISTICKÉ TEORIE
Tato teorie vznikla na počátku 70. let prakticky z ničeho. Jde o proud spiritualistický, také nazývaný metafyzický nebo transcendentální, ke kterému směřují obzvláště lidé pečující o duchovní rozměr života na této zemi a o smysl života. Adepti těchto teorií se zajímají o vztah mezi lidským já a universem. Spiritualistické teorie se často vřazují do nového sociokulturního proudu, nazývaného „New Age“, i když jim mnohem více záleží na hodnotách popsaných v textu. Jako dominantní zdroje se často uvádějí zen-buddhismus a taoismus. Člověk se podle nich musí naučit osvobozovat se od viditelného světa a překračovat sám sebe, aby se mohl pozvednout na vyšší duchovní úroveň. Energie se nachází v nitru osoby a je reprezentována pod různými názvy např. Bůh nebo Tao. Člověk musí vstoupit do kontaktu s božským principem, který je všudypřítomný, a pokusit se svou intuicí spojit s touto božskou a duchovní přirozeností, která má člověka vést a v níž on musí mít důvěru.
Klasifikace teorií vzdělávání se nám jeví jako nutná, poněvadž jejich příliš velký počet neusnadňuje ani pochopení, ani volbu směru případných změn ve výchově.
Navrhovaná klasifikace zahrnuje 7 kategorií:
1. Spiritualistickou
2. Personalistickou
3. Kognitivně-psychologickou
4. Technologickou
5. Sociokognitivní
6. Sociální
7. Akademickou
Řada badatelů navrhla různé typologie vzdělávacích modelů, pro naši výuku budeme používat model YVESE BERTRANDA.
Musíme chápat, že cílem klasifikace je pouze vyčištění terénu a odhalení charakteristických a reprezentativních forem. Tato klasifikace je vytvořena podle 4 prvků, které představují póly reflexe výchovy.
1. Subjekt (žák)
2. Obsah (předměty, disciplíny)
3. Společnost (druzí lidé, svět, okolí, universum)
4. Pedag. interakce mezi těmito 3 póly (učitel, média a technologie komunikace
1. SPIRITUALISTICKÉ TEORIE
Tato teorie vznikla na počátku 70. let prakticky z ničeho. Jde o proud spiritualistický, také nazývaný metafyzický nebo transcendentální, ke kterému směřují obzvláště lidé pečující o duchovní rozměr života na této zemi a o smysl života. Adepti těchto teorií se zajímají o vztah mezi lidským já a universem. Spiritualistické teorie se často vřazují do nového sociokulturního proudu, nazývaného „New Age“, i když jim mnohem více záleží na hodnotách popsaných v textu. Jako dominantní zdroje se často uvádějí zen-buddhismus a taoismus. Člověk se podle nich musí naučit osvobozovat se od viditelného světa a překračovat sám sebe, aby se mohl pozvednout na vyšší duchovní úroveň. Energie se nachází v nitru osoby a je reprezentována pod různými názvy např. Bůh nebo Tao. Člověk musí vstoupit do kontaktu s božským principem, který je všudypřítomný, a pokusit se svou intuicí spojit s touto božskou a duchovní přirozeností, která má člověka vést a v níž on musí mít důvěru.