Seminární práce: Stylistika současné češtiny

1. Pojmosloví stylistiky
1.1. O jazyku a komunikaci

7 Jazyk – systém znaků sloužící k výměně a vyrovnávání obsahů lidského vědomí, k dorozumívání a myšlení
řeč – schopnost člověka využívat jazyka a ztvárňovat komunikáty podle potřeby v určité komunikační situaci.
Vyjadřování – způsob využití jazyka v konkrétní komunikační situaci.
8 Komunikační situace – subjektivní (soc. role, věk, pohlaví, jazyk. kompetence, vzdělání…)a objektivní faktory (čas, kód, prostor), původce a adresát komunikátu,
Souhra objektivních a subjektivních faktorů vytváří komunikační model.
Komunikační záměr – cesta, kterou se sleduje dosažení komunikačního cíle
Komunikační strategie – přihlédnutí k možnostem vlastním i adresátovým
Komunikát/text – jazykový projev jako základní složka celé komunikační události

1.2. Styl a stylistika

9 Styl – vnější jednotný ráz uměleckého díla, člověka, doby
Jazykový styl – způsob cílevědomého výběru a uspořádání jazykových prostředků, který se uplatňuje při genezi textu; princip organizace jazyk. jednotek
Stylistika – jazykovědná disciplína, která styl studuje a na základě analýzy jednotlivých textů dochází ke zobecnění zákonitosti stylizace jazyk. projevů.
11 Prvky, pomocí nichž se text stylově aktivizuje, se označují jako stylémy.
12 Užití výrazového prostředku lze hodnotit jako automatizované, když je výraz, tvar slova, syntaktická konstrukce nebo i grafika a způsob výslovnosti užit ve shodě se zvyklostí textů vznikajících za stejných komunikačních okolností x aktualizované, když je výrazový prostředek užit neobvykle.
Singulární styl – styl jediného projevu
Autorský styl, dobový styl, styl literární školy, žánrový styl (model jazyk. výstavby jednotlivých žánrů).
Přibližně stejný charakter objektivních slohotvorných činitelů mají objektivní styly (styl projevů psaných x mluvených …)
Styl simplexní – působí jeden objektivní slohotvorný činitel x komplexní


1.3. Dichotomie formy (spisovnost – nespisovnost) a dichotomie funkční

14 Národní jazyk – soubor jazykových útvarů, jichž užívají při přirozeném vzájemném dorozumívání příslušníci jednoho národa.
15 Dichotomie spisovnost – nespisovnost (vývoj)
a) psaná – mluvená řeč
b) vyjadřování veřejné – důvěrné
c) 16 vyjadřování modelové - nemodelové. Obojí se řídí komunikačním modelem (nebo jeho absencí). Ten představuje využití norem strukturních, stylových 17 a komunikačních, které v určité komunikační situaci vedou podle zkušenosti komunikujících k spolehlivému úspěšnému dosažení komunikačního cíle. S nespisovností je spjato vyjadřování nepřipravené, živelné.
19 Z hlediska sociolingvistického rozlišuje jazykověda útvary prestižní x neprestižní.
Z hlediska strukturního se rozlišují (komplexní) jazykové útvary a (nekomplexní) poloútvary (profesní mluva…). Útvary jsou buď relativně stabilní (spisovný jazyk…), nebo méně stabilní (interdialekty…)
20 metajazyk, metařeč – „jazyk o jazyce“, jazykovědná terminologie…