1.1 Vodivé materiály V technické praxi se jako vodivé materiály používají nejčastěji kovy jejichž rezistivita se pohybuje v rozmezí 10-6 - 10-8 Ωm. Do této široké skupiny patří nejen materiály používané pro samotné vedení proudu, které mají rezistivitu řádově 10-8 Ωm, ale i materiály speciální, u kterých máme kromě vodivosti i některé další specifické požadavky. Mezi tyto materiály řadíme např. kovy a slitiny určené pro kontakty (kromě vodivosti požadavky i na vlastnosti mechanické, tepelné a chemické) a tzv. odporové materiály, určené pro výrobu rezistorů a topných drátů (rezistivita ~ 10-6 Ωm, dobré tepelné vlastnosti). 1.2. Přechodový odpor kontaktů
1.2.1. Kontakt Kontaktem nazýváme dva vodiče elektrického proudu, které se vzájemně dotýkají a kterými prochází proud z jednoho do druhého místem jejich vzájemného dotyku.
Vzhledem k tomu, že plocha žádného kontaktu není absolutně rovná, prochází proud úžinami, vzniká takzvaný úžinový jev. Ten je jednou z hlavních příčin přechodového odporu kontaktů.
1.2.2. Přechodový odpor U plošných kontaktů představuje vlastní styčné místo jen malou část celkové kontaktní plochy (SZ). Proudové čáry se do tohoto, tzv. úžinového, místa zužují a proud prochází jen přes malou styčnou plochu SU. Přítlačnou plochou SP nazýváme plochu, na kterou se těleso kontaktu deformuje působením přítlačné síly; tato plocha však může být z části pokryta nevodivým povlakem, proto SP bývá větší než plocha SU, přes kterou skutečně pochází proud.