legens - čtoucí legendus - to, co má být čteno součást řečnického výkonu, kázání mše • bohoslužby se původně sloužily nad rakví křesťana • oslava světce - někomu věnována • navázat styk s Bohem • v jedné části sestupe Kristus mezi křesťany - hostie a víno • chléb a víno jsou určeny jen kněžím • styk mezi nebem a věřícím • 4 části: o EVANGELIUM - příchod kněze, věřících, úvodní promluva k věřícím, četba legendy např. o OBĚTOVÁNÍ - mysli a svobodnosti k Bohu o PROMĚŇOVÁNÍ - sestup Krista do oplatky a vína o PŘIJÍMÁNÍ - podobojí remanence - tvrdí, že víno a oplatka zůstávají, není to symbol Kristova těla a krve transsubstanciace - oplatka se mění během mše v tělo, víno v krev legenda jako literární žánr má trojí funkci: • teologická - církevní text - vlastní, původní smysl legendy • literární dílo • historický román legendu musíme brát s velkou rezervou světec • umírá mučednickou smrtí • požadavek soucitu, charisma, pomoci,… • příkladní život • zázraky po smrti • je to následovník Kristův - Kristus dělal totéž O sv. Václavu nemáme jedinou historickou zprávu, vše je jen z legend. paralela • důležitý prvek pro středověk • sousledná, souřadná - 2 paralelní jevy jsou si podobné • kontrastní - oba jevy jsou v protikladu hagiografie = nauka o světcích Zlom v 10. a 11. století, do této doby světci nemají národnost, v 10. století se dostávají k moci menší státy. Stát potřebuje jednotící prvky - postavu panovníka a národního světce - duchovní podporu. V 10. - 11. století začínají světci reprezentovat národ a začínají se jimi stávat panovníci, tedy i postavy, které nebyly zavražděny. Mění se podmínky pro svatořečení, Prokop totiž nezemřel mučednickou smrtí. Prvním národním světcem byl sv. Václav.