Bakalářská práce: Cílová inflace v ČR: Vhodná strategie pro rozvíjejíci se tržní ekonomiku ?

Tato bakalářská práce se snaží odpovědět na otázku, zdali je měnově politický
režim cílování inflace vhodnou strategií pro rozvíjející se tržní ekonomiku. Úvodní část
práce je věnována představení základních charakteristik této měnové strategie a
dosavadních zkušeností cílujících zemí. Vhodnost této strategie pro rozvíjející se tržní
ekonomiku je testována na základě zkušeností inflačního cílování v České republice.
Zvolenými kritérii pro posouzení jsou plnění inflačních cílů, vývoj úrovně inflace a její
volatility. Na základě naměřených výsledků a mezinárodního porovnání dochází k závěru,
že tato strategie může být v rozvíjející se tržní ekonomice úspěšná.

Primárním cílem měnové politiky ČNB zakotveným v Ústavě ČR i v Zákoně o
České národní bance je péče o cenovou stabilitu - nízkou a konstantní míru inflace2. Úloha
zajistit stabilitu cen v ekonomice pramení z poznání škodlivých dopadů vysoké a nestabilní
inflace na dynamiku hospodářského růstu. Nepředvídaná inflace působí jako mocná
přerozdělovací síla důchodů. Postihuje zejména příjemce fixních důchodů (starobní
důchod, stipendia), jejich nominální výše se nemění, ale jejich kupní síla klesá.
Nepředvídaná vysoká inflace redistribuuje také důchody od věřitelů k dlužníkům. Vyšší
inflace rovněž znehodnocuje úspory, působí tak jako daň vybíraná z momentálně
nevyužitých hotovostí. Ekonomické subjekty pak provádějí „daňovou optimalizaci“
výměnou peněz za reálná aktiva a nesou tzv. „náklady ošoupaných podrážek“. Důsledkem
vyšší kolísavosti inflace jsou vyšší úrokové sazby požadované finančními trhy při zvýšené
nejistotě. Drahé dlouhodobé finanční zdroje a nejistota ohledně budoucího vývoje pak vede
investory v lepším případě k odkladu dlouhodobých investičních projektů v reálné
ekonomice, jež jsou motorem hospodářského růstu, či, v případě horším, k jejich
neuskutečnění. U veřejnosti může docházet k zafixování inflačních očekávání, což zvyšuje
náklady případné dezinflace.