Ve své práci se zaměřuji na postavu Zikmunda Lucemburského, resp. na názory českých historiků na jeho osobnost. Stejně jako se měnil pohled našich historiků na husity, stejně tak se musel měnit jejich pohled na „protipól“ husitů - toho, kdo stál „proti nim“. V povědomí lidí je Zikmund ten špatný, což bylo podpořeno i filmy, historickými romány i vlasteneckou přirozeností, která má vždy sklony vidět to lepší ve vlastních řadách - a kdo jde proti, je automaticky zlý. Jak na tom ale jsou historikové? Nechali se tímto ovlivnit nebo zůstali objektivní? Historikové sice možná někdy lehce vyzdvihli, či přímo zveličili význam husitů, ale to ještě nemusí automaticky znamenat, že nebyli objektivní k Zikmundovi (byť by byl přirozenější opak). Chci tedy vytvořit jakýsi přehled toho, jak významní i méně významní historikové 19. a 20. století měnili (či měli pořád stejný) názor na Zikmunda, případně co je k tomu vedlo a co na ně působilo. Život Zikmunda je až příliš bohatý na zajímavé události, rozhodla jsem se proto zaměřit se jen na tři důležité mezníky, které jsou zároveň důležité i pro naše dějiny, a je tedy pravděpodobné, že se jimi bude zabývat co největší počet českých historiků a já budu mít dostatek materiálu k bádání. Omezila jsem také časově historiky, kterými se budu zabývat, a to na 19. a 20. století. Otázka tedy zní - jak se dívali čeští historikové na postavu Zikmunda Lucemburského? Hodnotili jej (v porovnání s dnešními názory) podobně? Byl v jejich očích chápán jako nejvýznamnější císař pozdního středověku (jak je dnes mnohými chápán1) nebo byl naopak zatracován? Otázek spojených s touto prací vyvstane určitě více - např. jak dalece jsou historici schopni objektivně hodnotit historii aniž by podlehli vlastenectví, současnosti či dalším okolnostem?