Esej: Jak bydleli naši předkové

Jak bydleli naši předkové
Ve své eseji bych se ráda zaměřila na problematiku obydlí v pravěku. Představa obydlí
pravěkého člověka je tradiční - jeskyně. Tento názor vznikl patrně proto, že jeskyně či skalní
převisy byly podle našeho způsobu uvažování tím nejjednodušším řešením. Uzavřená prostora
ve skále chránící před špatným počasím, připravená pro člověka přírodou k tomu přímo svádí.
O tom, že toto není až tak pravdivé nás přesvědčují odkryté zbytky praobydlí a spolu s nimi
archeologie.
Zdá se, že první lidé využívali jeskyní málo, protože teprve z pozdějšího paleolitu máme
četnější nálezy svědčící o jejich činnosti v jeskyních. Jsou to však opravdu spíše jen stopy po
činnosti - jeskynní malby apod. Důkazy o tom, že tam opravdu bydlel a žil, se nacházejí jen
zřídka.
Kde tedy naši předkové bydleli a jak se chránili před nepřízní počasí? Na tuto otázku se
neodpovídá snadno a mnozí dnešní archeologové a antropologové na ni neznají přesnou
odpověď. Zvláště pak co se týče úplně nejstarších objevů - mnoho vědců je k nim velmi
kritických. To je případ například objevu kruhové kamenné struktury v Olduvai v Tanzanii
(údajně staré 1 750 000 let). Mary Leakeyová zde v šedesátých letech minulého století
odkryla kruhový útvar z lávových kamenů - při rekonstrukcích se došlo k názoru, že šlo o
bývalou kopulovitou chýši podobnou obydlím některých východoafrických pasteveckých
kmenů. Až přibližně 40 let po tomto - tehdy senzačním - nálezu, začali vědci pochybovat o
hodnověrnosti tohoto objevu. Nakonec se tento případ odsunul pro nedostatečnost důkazů
bokem (nelze s úplnou jistotou dokázat, že šlo o práci člověka a ne o přírodní jev) a čeká se,
zda v budoucnosti se nález potvrdí. Tento příklad dokazuje, jak obtížné a problematické může
být hledání stop po nejstarších lidských přístřeších.