Seminární práce: Výsledky psychologických testů a jejich komentáře

Z tabulky je patrné, že ráda přecházím konfliktům vyhýbáním se negativním situacím, o kterých si myslím, že by konflikt mohly vyvolat a že jsem otevřená kompromisům. V praxi to vypadá tak, že se snažím nacházet společná východiska, díky kterým nebude poškozena žádná strana. Někdy se může zdát, že je to na úkor prosazení sebe sama, což vyplývá z 20%výsledku. To mi ale nevadí, neboť si na druhou stranu myslím, že kdybych si 100% stála za svým názorem a věřila bych mu, svou myšlenku prosadit dokážu. V dnešní době je důležité komunikovat a dospívat ke kompromisům, neboť díky tomu můžeme nejen předejít konfliktům, ale taky ušetřit spoustu času a sil.
Máte obsedantní rysy?
Hodnocení:
Obsesí zřejmě netrpíte, ale vaše skóre naznačuje, že v některých oblastech na vás pocity úzkosti doléhají intenzivněji. Někdy vycházíte z klamného závěru, že je nezbytné, abyste se ujali úkolu, který považujete za důležitý, přestože ve skutečnosti tak důležitý není.
Povšechně vzato, nemáte důvod k vážnějším obavám. Ale mohlo by se vám vyplatit, kdybyste provedli podrobnější rozbor svých odpovědí na jednotlivé otázky v testu - zejména těch odpovědí, za něž jste nedostali ani jeden bod. Případně se alespoň ujistíte, že se vám do života žádné obsese nevkrádají.
Vlastní názor:
Myslím si, že téměř každý jedinec, ačkoli si to nemusí uvědomovat, do jisté míry obsedantními sklony trpí. Jsou to ovšem většinou drobné neuvědomělé maličkosti, které si pod tímto pojmem nepředstavíme. Podle toho, co jsem se dočetla v testu, by se za obsedantní rys dal považovat i tzv. zvyk dojídat z talíře při poledním obědě ať se děje, co se děje. Zamyslím-li se nad svým chováním, je z nesporné části ovlivněno výchovou - názory, poučkami a pravidly, jež mi byly vštěpovány již od dětství a tím, co jsem v okolí vypozorovala. Ačkoliv nejsem žádný psycholog, řekla bych, že člověk vyrůstající v prostředí zdravé sebedůvěry, zázemí, lásky a dostatečného prostoru pro seberealizaci, má s obsedantními sklony mnohem méně co dočinění, než ten, který vyrůstá v rozvrácené rodině, která mu diktuje neměnné vzorce chování a myšlení.
Přestože pro mě výsledek testu nedopal nejhůře a řadím se tím nejspíš do ,,zdravého‘‘ průměru, bylo mi doporučeno zamyslet se nad otázkami, jejichž odpovědi mě od tohoto průměru dělily. Z těchto otázek vyplynulo, že jsem přehnaně starostlivá i v malicherných situacích, ustaraná a lehce se jak zamiluji, tak hned odmiluji. Nejspíš mi někdy schází nadhled, sportovnější přístup a měla bych se víc řídit heslem: ,,Když nejde o život, jde vlastně o hovno.‘‘