Poznámky: Přehled české literatury

Proletářská poezie je českýliterární směr 20. let 20. století. Inspirací byla marxistickáfilozofie a sen o revoluční přeměně světa. Základy položil roku 1922 Jiří Wolker ve své stati Proletářská umění. Zobrazuje především dělnickou třídu, její útlak a vykořisťování. Typickými znaky je nenávist k válce, touha po spravedlivém světě. Proletářská poezie se chce stát kolektivní záležitostí, má rétorické rysy, je určena k recitaci a má agitační cíl. Proletářskou poezii ovlivnil ruský básník Vladimír Majakovskij svou agitační poezií. V této době mnoho mladých básníků sympatizuje s levicí (KSČ). Program proletářské literatury u nás se formoval v časopise Kmen, Červen, Var (redigování S. K. Neumanem). V duchu proletářské poezie vzniká první avandgardní skupina Devětsil (U.S. Devětsil). Období proletářské poezie končí smrtí jejího hlavního představitele Wolkera. Přesto najdeme proletářská díla i u Seiferta a Biebla.
• kolektivnost-jedinec nic neznamená, v centru zájmu je kolektiv dělníků
• revolučnost-revoluce vyřeší vše
• optimismus-optimistický pohled do budoucnosti
• tendenčnost-přiklání se k něčemu, autor není nestranný, ale obhajuje myšlenky revoluce
• realismus-pravdivé zobrazení skutečnosti

• Jiří Wolker
• S. K. Neumann
• Josef Hora
• Jindřich Hořejší
• Jaroslav Seifert
• Konstantin Biebl

AVANTGARDA
Avantgarda bylo kulturní a umělecké hnutí první poloviny 20. století. Avantgardní umění je etapa ve vývoji moderního umění, které je poslední vývojovou fází novodobého umění. Předcházející etapou ve vývoji umění byla moderna, která byla přechodným vývojovým stadiem mezi tradičním uměním 19. století. S modernou je avantgarda spojena společným antitradicionalismem a společenskou revoltou. Etapou následující je postmoderní umění. Výchozími ideovými ohnisky bylo poválečnému avantgardnímu hnutí curyšské dada a sovětské revoluční umění.
Hlavní znaky avantgardy: odmítání sociální nespravedlnosti, z toho plynoucí příklon k radikálním (komunismus, anarchismus), ale i extremistickým (fašismus) politickým hnutím (typické například pro italský futurismus), dále kolektivismus, který se projevoval snahou o sdružování se do skupin, spolků, svazů a klubů (Bauhaus, De Stijl, Devětsil). Podstatným rysem je experimentování a hledání nových obsahů a forem.