Genologie - subdisciplína literární vědy, věnuje se literárním druhům a žánrům, omezena žánrovými pravidly, vyvíjí se od 30. let 20. století. Dnes se zapojují i moderní disciplíny: sociologie, psychologie, sémiotika, fenomenologie. Do 18. století byly žánry vnímány jako nemísitelné celky, s romantickou filosofií vzniká triáda lyrika, epika, drama a proza, poesie. Vše závisí na vývoji literatury, jejím vnímání. Preferuje se žánrová čistota, moderní genologie nestanovuje striktnípočet druhů, nepředepisuje autorům pravidla, tradiční druhy mohou být smíšeny a vytvořen nový druh. Literární druhy-považovány za stálé. Lyrika, epika, drama. Literární žánry-považovány za proměnlivé. Z francouzského la genre - rod. Je jich asi 1000. Novela, román, povídka…Některé se významně liší obsahem- v proze povídka, román, anekdota, v dramatu aktovka či celovečerní hra. Otevřený systém formálních a funkčních znaků. Baroko programově porušuje žánrová pravidla. Erben- jeho pohádky nejsou pohádky, ale spíš horory pro dospělé. Žánrové varianty- psychologický, historický…Žánrové formy-deník, korespondence, kronika. V poesii žánry- lyrické (píseň), lyrickoepické (balada, romance), epické (různé druhy eposu). Při definování moderních žánrů je dobré vzít velmi významnou knihu nebo autora a hledat jejich ozvuky. Účinek Eliota, Prousta, Kafky, knihy napodobují a transformují jiné knihy. Historicky dochází k preferenci jistých žánrů - v antice dominuje epos, středověku legenda, novověku román. Klasicismus nejvíce hodnotí odu a tragédii. Romantismus poesii, pohádku, baladu. Realismus prozu.