Termín pedagogika Termín pochází z antického Řecka (paidagógos-otrok). Tento výraz se přesunul do antické latiny-paedagogus (otrok-učitel,vychovatel). Základy tomuto oboru jako systematické vědě o výchově mládeže i dospělých položil svými pedagogickými spisy Jana Amos Komenský. Je úzce spojena s ostatními vědními obory, zejména s vědami přírodními, společenskými i technickými. Jako vědní obor se se konstituovala až v 19.století.
Definice pojmu pedagogika přesná definice není k dispozici, pedagogika je chápána jako věda s širokým spektrem zájmů a obrovským polem působnosti. Pedagogika je věda o permanentní výchově, o celoživotní výchově dětí a mládeže i dospělých (Jůva, V. uvd do pedagogiky) Věda a výzkum zabývající se vzděláváním a výchovou v hrůznějších sférách života a společnosti. Není tedy vázána pouze na vzdělávání ve školských institucích a na populaci dětí a mládeže. V zahraničí se ve významu „pedagogika“ často používá termín „pedagogická věda“.
Základní charakter pedagogiky pedagodika je věda o edukaci- o výchově a vzdělávání. Jako věda zahrnuje teorii i praxi. Má charakter normativní, explorativní a explanativní. NORMATIVNÍ CHARAKTER- pedagogika stanovuje určité normy, vzory,doporučení, cíle jak realizovat edukaci. EXPLORATIVNÍ CHARAKTER- pedagogika zkoumá, je založena na poznatcích získaných z výzkumu. EXPLANATIVNÍ CHARAKTER- pedagogika zjišťuje, popisuje, vysvětluje různé jevy edukační reality. Pedagogika má svůj předmět bádáná, význam a úkoly, obsahovou strukturu, účel a poslání, výzkum a jeho metody. Má-li být vědou, musí s opírat o výzkum.
Předmět pedagogiky předmětem pedagogiky je VÝCHOVA. Pedagogise se zabývá vším tím, co vytváří nějaké edukační prostředí, procesy, jež se v těchto prostředích realizují, a výsledky i efekty těchto procesů. (jan průcha)