Mým úkolem je zamyslet se nad pojmy právo a spravedlnost a jejich vzájemnými vztahy. Kdyby se významy těchto slov rovnaly, jistě by se nám všem žilo lépe. Věděli bychom, že existují normy a lidé, kteří za námi budou stát, protože někdy je třeba spravedlnosti pomoci. Samotné slovo "spravedlnost" dnes používá kdekdo; může znamenat téměř cokoli. Slyšíme pokřik "Mír a spravedlnost!" z úst lidí, kteří by chtěli zničit stávající společnosti ohněm a mečem. Jiní lidé si představují, že dokonalé spravedlnosti lze snadnou a rychle dosáhnout za pomoci peněz. Každá lidská bytost ví, co je správné a co ne. Může se stát, že nám pod kola auta vběhne dítě a střet nepřežije. Nepředstavitelná tragédie, nespravedlnost, nehoda. Něco jiného ale je promyšlené a vědomé zabíjení lidí, kteří žili své životy s vědomím, že den 22. červenec 2011 není jejich posledním. Bylo by snadné vysmívat se luxusu, které nabízí norské vězení Halden Fengsel. Podmínky, které nabízí svým vězňům, jsou opravdu mnohem lepší, než má drtivá většina obyvatel Země. Ale Norové tvrdí, že takové věznice mají smysl - že opravdu pomáhají recidivistům, aby se napravili a opravdu se vrátili zpět do společnosti. Kde je pravda? Nejslavnější a současně nejmodernější norské vězení Halden je ukázkovým případem, kdy je vězňům nabízena velmi nadstandardní péče - ale čeká se, že je to změní. Právě v tomto vězení bude zřejmě pobývat i vrah Anders Breivik, který onoho 22. července 2011 zavraždil 69 lidí. Aby se vězňům lépe snášely duševní dopady dlouhodobé izolace, utratili architekti asi 20 milionů korun za obrazy, fotografie a osvětlení. Podle norských expertů by umění společně s různými kreativními kurzy mělo dát vězňům pocit, že je zde berou vážně.