Pro diplomovou práci jsem si vybrala téma Lidé s postižením ve světle eugenických myšlenek. Toto téma jsem si vybrala z několika důvodů. Asi prvním důvodem, je samotná problematika eugeniky jako takové. Na střední škole je téma eugeniky zmíněno jen velmi okrajově, ale už tehdy pro mě bylo něčím zvláštním. Na jednu stranu jsem se o eugenice chtěla dozvědět více, na druhé straně mě odpuzovalo a znechucovalo. Představa, že někdo může např. rozhodovat o tom, kdo žít bude a kdo ne, kdo je užitečný a kdo zbytečný, není vůbec příjemná. Další podněty k přemýšlení o tomto tématu mi dalo moje studium speciální pedagogiky. Během tohoto studia mi prošlo rukama několik knih, které ve mně stále budily další otázky o tom, co je správné a co ne. K těmto knihám patřily příběhy ze života rodičů dětí s postižením. Ty nejpodnětnější pak byly dvě. Kniha amerického reportéra a publicisty nese název Naia se smí narodit a popisuje příběh mladé americké rodiny, která se dozví, že dítě, které čekají, je vážně postižené. Má Downův syndrom a s velkou pravděpodobností i další zdravotní obtíže. Autor sleduje vývoj Naii až do jednoho roku a v epilogu ji zachycuje jako tříletou. V té době jsou si její rodiče už jisti, že se rozhodli správně, když nepodstoupili interrupci. Velká část knihy ale zachycuje dobu, kdy se rodiče, kteří v době zjištění postižení své ještě nenarozené dcery nemají tušení, co je Downův syndrom, rozhodují, zda si dítě nechat, nebo podstoupit umělé přerušení těhotenství. Bylo to období, kdy hledali informace a zvažovali všechna pro a proti, která jim může narození dítěte s postižením přinést.