Před tím, než budeme schopni pustit se do přehledu psychoanalytických interpretací textu, musíme se nejprve podívat na to, co je to psychoanalýza a co je předmětem jejího zkoumání. K tomu nám jistě poslouží S. Freud a C. G. Jung, kteří se psychoanalýzou po celý život zabývali a položili tak základ pro další badatele, kteří, ovlivněni jejich poznatky, pokračují v jejich práci a své poznatky dále prohlubují. Pro psychoanalýzu je charakteristické zkoumání nevědomí. C. G. Jung o nevědomí říká: „Oblast nevědomí je obrovská a stále souvislá, zatímco oblast vědomí je omezené pole okamžitého pohledu.“ Je tedy zřejmé, že při interpretaci například uměleckého díla, báje nebo pohádky, nás nezajímá to, co je zřejmé, tedy příběh, nýbrž jdeme po tom, co na první pohled vidět nemůžeme, tedy skryté významy, které si nelze na první pohled uvědomit. Freud při svém zkoumání snů nejprve pomýšlel na to, jak jejich výkladem pomoci neurotickým pacientům, později si ale uvědomil, že sny jsou společné jak pro nemocné, tak pro zdravé jedince a zjistil, že když porozumí symbolickému jazyku snů, lze stejně tak porozumět mýtům a pohádkám. A právě z tohoto poznatku vycházejí všichni, kteří se uchylují k psychoanalytické interpretaci. S. Freud tvrdil, že duševní choroby pramení z pudových hnutí, která jsou jedině sexuální. A používá pojem sublimace, kterým míní odvedení pozornosti od sexuálních cílů na cíle sociálně vyšší - tedy kulturní, umělecké a celkově společensky prospěšné. Proč je psychoanalytický výklad textu tolik pobuřující? Freud ve svém díle poskytuje jasnou odpověď: „Společnost nevěří, že by cokoli ohrožovalo její kulturu silněji, než nebezpečí, které by pro ni vzešlo z osvobození sexuálních pudů a z jejich návratu k jejich původním cílům.“ To znamená, že si společnost nechce připustit, že by sexualita hrála v jejich životě tak významnou roli. Důležité je říct si, co znamená pojem nevědomí a jak na něj nahlíží Freud a Jung. Oba tento pojem používají především ve své analýze snů. Ale každý pod tímto pojmem myslí něco trochu jiného. Podle Freuda je možné na pojem nevědomí nazírat ze dvou rovin. Tou první je deskriptivní nevědomí, zde jsou ukryty vzpomínky, informace a dovednosti, které lze vyvolat do vědomí. Označil to jako tzv. předvědomí. Druhé, podle Freuda to významnější nevědomí je dynamické nevědomí, kde jsou fantazie a přání, která člověk vytěsňuje a která mohou být vyvolána např. ve snu. Naopak Jung rozlišoval osobní nevědomí a kolektivní nevědomí.