Žijeme v době, ve které zaznamenáváme krizi výchovy, krizi rodiny, krizi autorit a zpochybňování všeho, čeho bylo z hlediska minulých generací dosaženo. Naše společnost se ocitá ve výrazném kulturním a hodnotovém zmatku, který mnohým jedincům komplikuje životní orientaci. Převážná většina mladých lidí nedokáže odolat nabídce nebezpečných způsobů života. Různé závislosti se stávají masovým fenoménem. Předcházet výskytu jakýchkoliv negativním jevům je značně složité. Obecně účinná preventivní strategie neexistuje. Prevence musí být komplexní a nepřetržitá, s aktivní účastí rodičů, pedagogů ale i tzv. širšího sociálního prostředí. Jedním ze závažných a poměrně rozšířeným sociálně patologickým jevem je šikana. Šikana se vyskytuje v jakémkoli věku, v jakémkoli prostředí, v jakékoli podobě. Domnívám se, že šikana je velmi závažná, ale nejzávažnější, bych řekla, je v dětském kolektivu, protože děti jsou nejzranitelnější, formují se a dotváří. A proto je jakékoli vybočení a narušení zdravého vývoje dítěte velmi bolestivé. Následky šikanování, ať jako agresor nebo oběť, má vliv na formování osobnosti dítěte, její zdravý vývoj.