Skripta: Geobiocenologická typologie krajiny Česká Republika

Cílem geobiocenologické typologie krajiny je diferenciace přírodního (potenciálního) stavu geobiocenóz v krajině. Je to takový stav, který by nastal v současné krajině při vyloučení zásahů člověka. Představa o přírodním stavu geobiocenóz v krajině je jediným přírodovědně objektivním východiskem a základnou pro hodnocení již uskutečněných i budoucích změn v krajině. Výsledky geobiocenologické typologie poskytují nezbytné podklady pro ochranu krajiny, rámce pro diferencovanou péči o krajinu a její využití a jsou východiskem pro plánování krajiny. V posledních letech je geobiocenologická typizace využívána v ČR především při projektování a tvorbě územních systémů ekologické stability krajiny dle Zákona č. 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny (Míchal 1994, Löw a kol. 1995).
Geobiocenologická typizace je i základem metodického postupu biogeografické diferenciace krajiny v geobiocenologickém pojetí (Buček, Lacina 1979,1981,1995), který se skládá z řady na sebe navazujících kroků, vycházejících ze srovnání přírodního a aktuálního stavu geobiocenóz v krajině: