„Svět je báječné místo k narození, jestli vám nevadí, že někteří lidé umírají po celý čas, což se dá celkem snést, pokud to nejste zrovna vy.“ Tento poněkud pochmurný citát L. Ferlinghettiho výstižně a široce uvádí multidimenzionální a současně fundamentální problém lidského bytí a koexistence lidské populace v tom nejširším slova smyslu od jejích samotných počátků. Zejména s rostoucím vědomím, které lze definovat jako „nejvyšší výlučně lidskou formu odrazu objektivní reality…[a jako] soubor psychických procesů, aktivně se podílejících na poznání objektivního světa, jakož i bytí člověka samého, …ovšem nelze [jej] ztotožňovat se znalostmi a logickým myšlením“ a uvědoměním lidí a s rozvojem věd, především společenských, jsou stále intenzivněji hledány odpovědi na základní otázky týkající se společenského a (v rámci něj i) ekonomického rozvoje a současně ekonomického růstu. Odpovědi sociologů, historiků, ekonomů a specialistů dalších společenskovědních oborů nejsou v protikladu a současně se v mnohém mohou doplňovat. Následující úvahy jsou omezeny především na ekonomické souvislosti. Smyslem je uvědomění si vzájemných vazeb teorií rozvoje, nebo-li rozvojové ekonomie, teorií růstu a teorií regionálního rozvoje, nebo-li regionální ekonomie