Téma mojí bakalářské práce jsem si vybrala ze dvou důvodů. Prvním z nich je úzké propojení obou mých studijních oborů, tedy speciální pedagogiky a českého jazyka, z čehož lze vyvodit můj velice kladný vztah ke knihám jako takovým. Všeobecná informovanost, co se poznatků o biblioterapii i o její samotné existenci týče, je v dnešní společnosti nedostatečná, proto mě samotnou zajímalo, co všechno v sobě tento pojem skrývá. Druhým důvodem jsou právě senioři. Skupina občanů žijících s námi, vedle nás, ovšem námi tak často opomíjena. Vzhledem ke skutečnosti, že v České republice neexistuje zatím mnoho literatury, která by se vztahovala přímo k problematice biblioterapie, je nutné hned v úvodu vymezit a definovat, co to vlastně ona biblioterapie je, komu je určena a k jakým směřuje cílům. Také se ve své práci chci zaměřit na její rozdělení a na obory, které s biblioterapií úzce souvisí a spolupracují. Kromě skupin, na které jde biblioterapie aplikovat, nesmím opomenout i ty, kteří ji sami provádějí a na které se lze obrátit. Mým prvním impulsem bylo sestavit dotazníky, obejít nějaké domovy důchodců a z odpovědí vyčíst některé informace, které by byly myslím si ale pro tuto práci zcela bezvýsledné, jelikož by pouze a jen opakovaly to, čemu se budu v celé (teoretické) práci věnovat. Proto jsem se rozhodla využít pouze a jen odbornou literaturu (které ovšem není mnoho), internetové zdroje a informací, které mně a ostatním studentům předal v tomto semestru Mgr. Svoboda Pavel, Ph.D., jež v současné době pracuje na publikaci věnující se této problematice a který nám ukázal mnoho praktických postupů, jak biblioterapii využívat.