Tato práce sleduje vývoj obuvnictví v České republice v průběhu let 1999 až 2005, srovnává jej s vývojem obuvnictví v Evropské unii. Zachycuje, jak vlivem globalizace dochází především působením ceny k přesunu výroby obuvi z Evropy do jihovýchodní Asie. Pomocí trendové analýzy stanovuje budoucí vývoj české obuvnické výroby a spotřeby obuvi na osobu. Analyzuje statistické údaje o importu a exportu obuvi jak na území ČR, tak na území celé Evropské unie. Stanovuje možné směry další existence výroby obuvi v Čechách a v této souvislosti se zmiňuje o problematice dětské obuvi. Pro obchodníky, kteří mají v úmyslu dovážet obuv z Číny nebo pro výrobce, kteří by chtěli obuv v této oblasti vyrábět, jsou v práci nastíněna základní fakta, jež jim mohou sloužit jako vstupní informace pro tento záměr.