Jedním z projevů trvale se zvyšující životní úrovně občanů členských států Unie je vzrůsta-jící počet osobních automobilů. Osobní automobil se pro mnohé stal nepostradatelný, ale jeho užívání není spojeno jen s pohodlím a s úsporou času, ale i s nezanedba¬telnými riziky. Již v roce 2003 došlo v České republice denně průměrně k 550 dopravním nehodám a 140 krádežím vozidel, přičemž jen každý pátý případ byl policií vyřešen. Počty dopravních nehod i krádeží přitom rok od roku stoupají. Tím spíše vystupuje do popředí význam hava-rijního pojištění, které slouží k minimalizaci těchto rizik. Havarijní pojištění, narozdíl od povinného ručení, nepatří mezi povinná pojištění a zatímco povinné ručení je určeno ke krytí následků nehody zaviněné cizí osobou, havarijní pojištění slouží spíše ke krytí škody způsobené vlastním zaviněním. Bez sjednaného havarijního pojištění musí celou škodu na majetku a i na zdraví nést majitel vozidla. Havarijní pojištění je určeno všem vozidlům s platným technickým průkazem a českou registrační značkou (dříve SPZ), s výjimkou historických vozidel. [8, 6, 7]