Jednotlivec řeší dva základní problémy: jak důchod získat a jak důchod vynaložit (rozdělit na nákup různých statků). Efektem je v případě jednotlivce užitek plynoucí ze spotřeby jednotlivých statků, újmou je vynaložení důchodu (příjmu) na nákup těchto statků. Racionálně jednající spotřebitel maximalizuje užitek, ve svém rozhodování je však omezen svým důchodem. Užitek přitom plyne z preferencí spotřebitele. Preference jsou určeny různými faktory např. biologickými, psychologickými, kulturními společenskými atd. a jsou rozdílné u jednotlivých spotřebitelů. Východiskem teorie spotřebitele je úvaha, že jednotlivec vybírá z různých souborů statků neboli spotřebních košů. Rozhodování spotřebitele je potom volba takového spotřebního koše, který přináší maximální užitek. Jednotlivé spotřební situace porovnává spotřebitel z hlediska preferencí. Analýza preferencí při použití zjednodušujících předpokladů (zdůvodnění, proč se indiferenční křivky neprotínají):