Přednášky: Diagnostické zařízení pro aplikace kardiovaskulární - EKG. Teorie vzniku elektrokardiogramu elektrody a měření jejich vlastností, elektrokardiograf.
1. Snímání elektrické aktivity srdce Srdce si lze schématicky představit jako dvě pumpy zapojené v sérii. Jeho činnost je řízena bioelektrickými signály vznikajícími v sinoatriálním uzlíku umístěném v pravé síni. Rytmické stahy komorové svaloviny vypuzují krev do velkého a malého (plicního) krevního oběhu. Četnost těchto stahů závisí na tvorbě sinoatriálních impulsů, která je ovlivňována řadou faktorů (např. vegetativním nervstvem, potřebou O2 a pod.). Celá činnost srdce je doprovázena vznikem elektrického signálu jehož grafický záznam se nazývá elektrokardiogram (zkrácené EKG). Nejčastěji bývá tento signál snímán pomocí elektrod umístěných na povrchu těla pacienta. Umístění elektrod, jak uvidíme dále je normalizováno. Méně častým způsobem snímání potenciálů vznikajících při činnosti srdce je snímání z jeho jednotlivých částí. Pokud dojde k poruše tvorby a vedení vzruchu, projeví se tento stav nejen v jeho mechanické činnosti, ale i změnou tvaru elektrického signálu. Vzhledem k tomu, že existuje rozsáhlý slovník průběhu s příslušnými diagnostickými výroky získaný na základě dlouholetých výzkumů, má EKG signál svoje nezastupitelné místo v diagnostice.