Přednášky: Diagnostické zařízení pro aplikace neurologické. Požadavky na přístroje, základní parametry a způsoby činnosti EEG, EMG, EGG, doplňkové přístroje
1. Elektroencefalografie Elektroencefalografie (EEG) je diagnostická metoda snímání a záznamu bioelektrických potenciálů, které vznikají při činnosti mozku. Změny těchto biopotenciálů mozku zaznamenává elektronický přístroj elektroencefalograf, který pořizuje grafický záznam zvaný elektroencefalogram (EEG). 1.1 Snímání elektrické aktivity mozku - všeobecný úvod Signál vznikající činností mozku lze v podstatě snímat buďto z povrchu kůže hlavy, čímž obdržíme elektroencefalogram (což je nejobvyklejší způsob), nebo z povrchu kůry mozkové, čímž obdržíme elektrokortikogram (používá se jen v některých speciálních případech). Elektroencefalografie je široce používaná doplňková diagnostická metoda ve fyziologii a psychiatrii. Slouží k vyšetřování epilepsie a nádorových onemocnění mozku. Bioelektrickou aktivitu mozku můžeme rozdělit: a) na spontánní - je to elektrický signál vytvářený po celou dobu života jedince, b) a vyvolané odpovědi - což jsou elektrické odpovědi mozku na vnější nadprahové podněty (světelné, zvukové a pod.). 1.2 Elektroencefalogram Mechanismus vzniku EEG se dosud nepodařilo jednoznačně objasnit. Elektrická aktivita nervových buněk (neuronů) a změny akčních napětí jednotlivých nervových buněk mozku vyvolávají změny elektrického pole na povrchu hlavy, které jsou citlivými měřicími přístroji zaznamenatelné. Registrace bioelektrické aktivity mozku je stále jedinou dostupnou metodou registrující dynamiku určitých funkcí neuronových sítí. Je nutno upozornit, že běžným svodem EEG zaznamenáváme pouze integrální činnost miliónů neuronů, které jsou v různých okamžicích excitovány. Registrujeme tedy tzv. makrorytmy, nikoliv skutečnou činnost jednotlivých neuronů, vyjádřenou tzv. mikrorytmy, jež vznikají v buňkách mozkové kůry . Na rozdíl od EKG, křivka EEG nemůže být přímo svázána s jediným jevem uvnitř mozku. Výsledkem potom je, že průběhy signálu, odpovídající elektroencefalogramu jsou náhodné funkce s určitým rozdělením pravděpodobnosti. Tak jako se metody analýzy signálu EKG soustřeďují do oblasti časové, metody analýzy signálu EEG se soustřeďují spíše do oblasti kmitočtové. Mozkové makrorytmy se v získaném záznamu EEG skládají z jednotlivých vln tzv. grafoelementů. Grafoelement je tedy nejmenší jednotka viditelně hodnotitelného zápisu. EEG křivka, složená z těchto grafoelementů, má obvykle sinusovitý tvar s výkyvy směrem nahoru s dolů, elementy mají určitou amplitudu, kterou vyjadřujeme v mikrovoltech, následují za sebou v různých intervalech a mají tedy různou frekvenci. Můžeme je tedy dělit podle kmitočtu, směru, tvaru a časového a místního sledu.