1. Ergometrie Zátěžové testy patří k nejdůležitějším diagnostickým úkonům v kardiologii. Význam mají nejen jako neinvasivní diagnostická metoda, nýbrž také pro to, že dovolují vyjádřit se k prognóze. Při ergometrickém vyšetření podstupuje vyšetřovaná osoba fyzickou zátěž, nejčastěji na bicyklovém , nebo na chodníkovém ergometru. Při fyzické zátěži se pomocí hormonální regulace zvyšuje puls a síla srdeční kontrakce - do těla je pumpováno více krve za minutu a stoupá krevní tlak. Vzrůstá také spotřeba kyslíku.
Tab. 1 Spotřeba kyslíku a tepová frekvence v závislosti na tělesné námaze. Při dosažení určité hodnoty zátěže začínají svaly pracovat na kyslíkový dluh, protože získávají část potřebné energie štěpením glykogenu na kyselinu mléčnou pochody anaerobní glykolýzy. Aerobní dýchání je v této fázi nedostačující. Přítomnost kyseliny mléčné v organismu vyvolává stav ochablosti a svalovou únavu. Zátěžový test umožňuje lékaři vyhodnotit funkci Vašeho srdce při reakci na tělesnou zátěž, kdy dochází ke stoupajícím nárokům na kyslík. Při zátěžovém vyšetření lze odhalit některé nemoci až o několik let dříve, než při klidovém vyšetření.