Tradiční metody se vždy nemusí při jejich využívání u dětí se zrakovým či kombinovaným postižením setkávat s úspěchem. Lilli Nielsen, dánská speciální pedagožka, proto vypracovala metodu aktivního učení, které vychází z jejích letitých zkušeností z pozorování jak zdravých dětí, tak dětí se zrakovým postižením. Tato metoda předpokládá, že nejvíce se dítě může naučit, pokud bude samo aktivní. Pasivní informace děti většinou nejsou schopny zvnitřnit a používat je. Princip aktivního učení tedy vychází z toho, že „je-li dítěti poskytnuta příležitost, aby mohlo aktivně samostatně věci prozkoumat a ohledat, dítě si osvojí dovednosti, které se stanou součástí jeho osobnosti.“ ( Nilsen, L. str.17-18) Takové informace pak dítě je schopno dále využívat. Dítě se poté vyvíjí tak, aby se stalo co možno nejvíce nezávislé. Dítěti umožníme, aby si osvojilo základní kroky potřebné ke zvládnutí určité dovednosti.