Psychologické zákonitosti procesu vzdělávání a výchovy (s přihlédnutím k věkovým a individuálním zvláštnostem člověka)zkoumá pedagogická psychologie. Podle Václava Příhody ji můžeme definovat jako soustavu poznatků o vnitřní zákonitosti změn navozených v chování člověka během výchovně vzdělávacího procesu. L.Ďurič charakterizoval pedagogickou psychologii jako vědu o psychologických zákonitostech permanentního a cyklického vzdělávání a výchovy dětí, mládeže a dospělých. Pedagogická psychologie se zabývá aplikací psychologických poznatků v pedagogické praxi, tj. ve vyučování a výchově dětí, mládeže i dospělých. Zkoumá změny v osobnosti jedince podmíněné a navozené výchovně vzdělávacím procesem. Zdá se, že poznatek, citový zážitek, každý zvyk, mění nějak osobnost. Právě těmito změnami vyvolanými sociálními a výchovnými stimuly se zabývá pedagogická psychologie, která usiluje o řešení např.: - otázek poznávání a utváření psychiky a osobnosti žáků (dětí i dospělých), - zvláštností jednotlivých vývojových etap osobnosti ve vztahu k vyučování a výchově, - problémů psychologických základů vyučovacího procesu, - otázek účinnosti didaktických postupů, - předpokladů racionalizace vyučování a výchovné práce, - motivace v pedagogickém procesu (význam potřeb, zájmů atd.), - problémů poznávací činnosti a jejího rozvoje ve výchovně vzdělávacím procesu, - zjišťování příčin špatného školního prospěchu žáků, -problémů psychologických základů výchovy (tělesné, intelektuální, estetické, polytechnické, volní, charakterové, citové a mravní), - problému kázně z hlediska psychologického, - problémů psychologie žákovského kolektivu, jeho utváření a ovlivňování, - vlivu základních činitelů vývoje na osobnost (dědičnost, prostředí, výchova, sebevýchova), - problémů mechanismů utváření duševních zvláštností (socializace, nápodoba, identifikace atp.) během výchovné a vzdělávací činnosti, - poznávání talentovaných žáků a péče o ně. Předložený vzdělávací obsah v pedagogické psychologii netvoří a ani nemůže tvořit úplný a ohraničený okruh všech již známých poznatků v této oblasti. Jde pouze a o pars pro toto, tedy část, která zastupuje celek, a to část, která se autorům jevila jako užitečná pro pedagogy a vychovatele všech typů.