Celkovým trendem vzdelávání je zaclenení osob s postižením do spolecnosti (integrace), jejich nevyclenování ze spolecnosti s predpokladem úplného splynutí s intaktními jedinci. V tomto prípade se jedná o inkluzi, která ve vetšine evropských zemí zcela nahradila pojetí integrace. Ceská republika patrí napr. spolu s Nemeckem a Švýcarskem do skupiny s nejvyšším procentuálním zastoupením žáku vzdelávaných v prostredí speciálních škol ci tríd (více než 4%), nejvyšší pocet nevyclenovaných žáku z bežných škol má napr. Recko, Itálie, Norsko, Island. Tyto zeme s proinkluzivním prístupem se snaží o vytvorení stejných podmínek pro jedince s postižením jak ve vzdelávání, tak v oblasti pracovního uplatnení (více na www.european-agency.org). Legislativne je vzdelávání žáku se speciálními vzdelávacími potrebami zakotveno v zákone c. 561/2004 Sb. o predškolním, základním, stredním, vyšším odborném a jiném vzdelávání (školský zákon) a vyhlášce MŠMT CR c. 73/2005 Sb. o vzdelávání detí, žáku a studentu se speciálními vzdelávacími potrebami a detí, žáku a studentu mimorádne nadaných. Speciální vzdelávání žáku se zdravotním postižením je zajištováno dle této vyhlášky formou individuální ci skupinové integrace za využití podpurných opatrení ci ve škole samostatne zrízené pro žáky se zdravotním postižením. Vyhláška hovorí o speciálních školách, v názvech škol se však slovo speciální již nevyskytuje, jedná se o školy daného stupne pro zrakove postižené.