Kritika tradiční školy: - jednostranný důraz na intelektuální rozvoj žáků, opomíjení emotivní a volní stránky osobnosti žáka - nedocenění pracovních činností (opomíjení estetických, tělovýchovných a zdravotních aspektů výchovy) - jednostranná orientace na učení, zaměřenost na obsah učiva, podcenění kreativity - příprava na budoucnost, místo aktuálního prožívání života ve škole - důraz na dril - autoritativní výchova učitele, vyžadování poslušnosti žáků - izolace školy od života - úkolem učitele je transmise povinných vědomostí do hlav žáků
Rysy alternativních škol: - pedocentrismus (výuka vychází ze zájmů dítěte), aktivita (činná škola) - vedle kognitivního rozvoje prosazování i emoční a sociální stránky žákovy osobnosti - rovný komunikativní přístup - škola jako životní společenství, učení pro život životem - propojení teorie a praxe při získávání vědomostí, dovedností a návyků - podpora mimoškolních aktivit, důraz na hru, pohyb a práci, pobyt v přírodě - nerepresivní styl vychovatele, zákaz fyzických trestů, vypuštění klasického známkování - interdisciplinární přístup (výuka dle témat v blocích či etapách) - podpora autonomie žáků
Některé didaktické principy současných alternativních škol či koncepcí: - princip učení ve druhém plánu (formou her získávání vědomostí, dovedností, návyků) - heuristický princip (objevování poznatků vlastní zkušeností, nikoli předáváním hotových fakt) - princip primárních informací (jde o prosazování poznatků uplatnitelných v životě) - činnostní princip (získávání dovedností řešit neznámé problémy) - princip kontinuity (lidská činnost a zkušenost jsou vývojově podmíněny) - princip komunitního vzdělávání (spolupráce školy s okolím) - princip kritického partnerství (právo všech členů školní obce na vzájemnou kritiku) - princip celoživotního učení (jako základ tzv. učící se společnosti - learning society) - principy globální výchovy (péče o Zemi, péče o duši, vzdělání pro světoobčanství, podpora participace...)