Tématem bakalářské práce je orientace v prostoru a čase u dětí s kombinovaným postižením. Orientaci v prostoru a čase jsem si vybrala proto, že mi přijde zajímavá a neobvyklá, nicméně se životem jedinců s kombinovaným postižením velmi úzce spojená. Jedince s kombinovaným postižením jsem si vybrala proto, že dle některých autorů jednoduchá postižení ani neexistují. U jedinců s kombinovaným postižením se postižení nesčítají, ale násobí a vytvářejí tak nový rozměr postižení. Nejen jedinci se specifickými poruchami učení mohou mít problémy s orientací v prostoru a čase, ale také jedinci s autismem, nevidomí, neslyšící nebo upoutaní na lůžko či vozík, mohou mít v této oblasti potíže. O to závažnější jsou tyto problémy u dětí s kombinovaným postižením. A proto je třeba k jedincům s těmito problémy přistupovat individuálně, a hledat nové cesty k osvojení deficitních funkcí pro daného jedince tak, aby to byla pro něho ta nejjednodušší forma osvojení, a zároveň forma, která jeho potenciál nejvíce rozvine. Stejně jako intaktní populace, chtějí se i oni orientovat v prostoru. I oni se chtějí otočit správným směrem za zvukem, který slyší, a najít to, co hledají v prostředí plném podnětů, které jim přijde tak chaotické a nepřehledné. A podobně jako my, i oni se chtějí orientovat v čase. Chtějí vědět, co a kdy je čeká, a jak dlouho to bude trvat. Zatímco intaktní populace si dokáže naplánovat co, kdy a kde bude dělat dlouhou dobu dopředu, jedinci s kombinovaným postižením jsou mnohdy schopni pochopit jen krátký časový plán, a to ještě za přispění mnoha podpůrných opatření.