Prezentace: Pedagogická diagnostika - učební text
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:98,0 %
- Typ:Prezentace
- Univerzita:Masarykova univerzita
- Fakulta:Pedagogická fakulta
- Kategorie:Humanitní vědy
- Podkategorie:Pedagogika
- Předmět:Pedagogická diagnostika
- Autor:josef.trousil
- Ročník:5. ročník
- Rozsah A4:59 strán
- Zobrazeno:2 268 x
- Stažené:5 x
- Velikost:0,6 MB
- Formát a přípona:MS Office Word (.doc)
- Jazyk:český
- ID projektu:3294
- Poslední úprava:09.05.2014
I. STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA ROZVOJE PEDAGOGICKÉ DIAGNOSTIKY
Ve druhé polovině 19. a počátkem 2O. století byla publikována řada studií, jejichž autoři potvrzovali oprávněnost H. Lathamova názoru, že výsledky tradičních způsobů ústního či písemného zkoušení nejsou dostatečně spolehlivým ukazatelem ani intelektuálních schopností, ani skutečných vědomostí či dovedností žáků. Proti tradičním způsobům zkoušení a hodnocení žáků byly vznášeny vážné kritické výhrady nejen ze strany pedagogů (A.Herbert,F.Harrison),ale i ze strany psychologů (H. Plecher, L. Andreae) a lékařů (A. Gra- ziani). U nás se těmito otázkami zabýval ve 2O. letech V. Příhoda.
Mnozí autoři se však nespokojili jen s kritickou analýzou a odsuzováním nedostatků, ale pokusili se i o jejich překonání, a to rozpracováním nových, objektivnějších forem písemného či ústního zkoušení. jedním z prvních byl H. Mann (1845), který u vybraných vzorků žáků bostonských škol zaváděl písemné zkoušky, s cílem získat co nejobjektivnější údaje jakožto podklad při hodnocení efektivnosti vyučovacího procesu.
Ve druhé polovině 19. a počátkem 2O. století byla publikována řada studií, jejichž autoři potvrzovali oprávněnost H. Lathamova názoru, že výsledky tradičních způsobů ústního či písemného zkoušení nejsou dostatečně spolehlivým ukazatelem ani intelektuálních schopností, ani skutečných vědomostí či dovedností žáků. Proti tradičním způsobům zkoušení a hodnocení žáků byly vznášeny vážné kritické výhrady nejen ze strany pedagogů (A.Herbert,F.Harrison),ale i ze strany psychologů (H. Plecher, L. Andreae) a lékařů (A. Gra- ziani). U nás se těmito otázkami zabýval ve 2O. letech V. Příhoda.
Mnozí autoři se však nespokojili jen s kritickou analýzou a odsuzováním nedostatků, ale pokusili se i o jejich překonání, a to rozpracováním nových, objektivnějších forem písemného či ústního zkoušení. jedním z prvních byl H. Mann (1845), který u vybraných vzorků žáků bostonských škol zaváděl písemné zkoušky, s cílem získat co nejobjektivnější údaje jakožto podklad při hodnocení efektivnosti vyučovacího procesu.