- Klasifikace pozorování - V literatuře můžeme najít různé přístupy ke klasifikaci pozorování. Pro naše účely rozlišíme pozorování podle následujících kritérií: - Délka trvání - Krátkodobé ( Co dnes Jirku v hodině zaujalo?) - Dlouhodobé (longitudinální) (O co projevuje Jirka zájem z dlouhodobého hlediska?) - Osoba provádějící pozorování - Introspekce - sebepozorování - Extrospekce - pozorování jiných - Účast při pozorování - Přímé (vlastní) - Nepřímé (nevlastní) - ze záznamu - Počet pozorovaných osob - Individuální (Pozoruji jednoho žáka - Marii při práci ve skupině) - Skupinové (Pozoruji celou skupinu žáků při práci) - Zaměřenosti pozorování - Dílčí (Jakým úchopem žák drží tužku? Jaká je pozornost žáka ve výuce?) - Celkové (Jak se projevuje žák o přestávkách? Jaká je úroveň grafomotoriky žáka?) - Zásahy do pozorování - Přirozené (volné) (Děti se rozdělí dle vlastního rozhodnutí do skupin) - Navozené (řízené) (Určím tři žáky, kteří si volí ostatní do svých skupin) - Připravenost pozorování - Strukturované - stanovíme druhy jevů, kategorie, které budeme sledovat. Připravíme si pozorovací nástroj - systém. Obsahuje pozorované jevy, pravidla identifikování těchto jevů, záznamu a vyhodnocení. Jde o rozčlenění pozorované reality na předem stanovené kategorie. - Nestrukturované - pozorování spontánní činnosti v dané situaci bez přípravy pozorovacího systému.