- rozdílnost přístupů vychází z pohledu na samotné sluchové postižení: - medicínský, monoligvální/monokulturní - hluchota jako defekt/hendikep - kulturní, bilingvální/bikulturní - hluchota jako kulturní odlišnost - volba vzdělávacího programu je plně v kompetenci ředitele školy
Orální metoda vzdělávání
- V Evropě od Milánského kongresu (1880) až do 60. let 20. století - vyloučení jakýchkoliv posunků ze vzdělávání neslyšících - nepřipouští používání znakového jazyka - všechno musí být obětováno jedinému cílu - naučit neslyšící dítě mluvit - naučit se mluvit je však pro prelingválně zcela neslyšící dítě ze všeho těžkého to nejtěžší - vyhovuje jen některým dětem s vadou sluchu (ohluchlým a nedoslýchavým )