OSOBNOST = celek, jednota duševního (psychického) života člověka, která v sobě organicky integruje celou svou psychickou činnost, která je podmíněna individuálními tělesnými a sociálními faktory. Má svůj původ ve slově persona. Tímto pojmem tedy rozumíme v podstatě každé ho člověka, který je si vědom sám sebe, který o sobě hovoří v 1. os. č.j. - JÁ. Proto přesně o osobnosti můžeme mluvit až od 3 roku života dítěte (kdy začíná toto slovo JÁ chápat a používat.Pojem JÁSTVÍ je charakterizován jako uvědomování si sebe sama - své identity, své jedinečnosti, své činnosti, uvědomováním si rozdílu mezi já a ne-já). Osobnost během života jedince prochází zákonitou postupnou proměnou psychických vlastností a procesů. Každou lidskou osobnost lze hodnotit na základě jejích jednotlivých psychických vlastností a procesů, tj. duševních funkcí, které jsou individuálně specifickým způsobem rozvinuty a mají určitou, pro tuto osobnost charakteristickou kvalitu. Poznávání osobnosti člověka laicky provádí každý člověk v běžném styku s ostatními lidmi (naopak profesionálním poznáním osobnosti se zabývají specialisté). Všichni si vytváříme názory o druhých, snažíme se je poznat, chápat jejich jednání, případně i ovlivňovat. Hodnocení osobnosti na základě jejích dílčích znaků není zcela přesné, protože každá osobnost funguje jako celek!! Určitá teoretická schémata osobnosti se používají jen pro utřídění a vytvoření systému poznávání. Nejzákladnější otázky jsou pak: Co člověk chce, co může, jak reaguje a jaký člověk je.